Prezident republiky Miloš Zeman se při návštěvě Arménie vyslovil pro to, aby český parlament přijal usnesení, že vraždění Arménů Turky v roce 1915 mělo charakter genocidy. Takovou rezoluci přijala v posledních letech řada států.

Ve Francii, jež před časem takovou rezoluci schválila, o tom probíhala velká politická diskuse mj. proto, že ve Francii působí vlivná arménská komunita. Jako poslední přijal tuto rezoluci nedávno německý Spolkový sněm. To bylo významné i z toho důvodu, že v době 1. světové války bylo Turecko spojencem Německa, které se takto dodatečně přihlásilo k jisté spoluzodpovědnosti za tento turecký zločin.

Zemanova výzva se setkala celkem s příznivou odezvou mezi představiteli parlamentních stran a někteří se výslovně přihlásili k její podpoře. Zdrženlivé stanovisko vyjádřil Lubomír Zaorálek a podobně i Jan Hamáček. Podle Zaorálka „odpovědnost za vyvražďování Arménů Osmanskou říší v roce 1915 patří k posouzení historikům a není třeba k tomu dodávat žádná politická gesta“.

Historikové samozřejmě posuzují dějinné události a jejich průběh, a jak už to bývá, jejich názory a závěry se mnohdy značně liší. Při vědomí složitosti a rozpornosti minulých dějů nejsou s to často dospět k jednoznačným závěrům a hodnocením té či oné události.

Evropské dějiny ve dvacátém století, zvláště za 1. a 2. světové války, jsou plny hrůzných událostí, které zasluhují kategorické odsouzení. Je dobře, že se po druhé světové válce vytvořilo nové mezinárodní právo trestní včetně příslušných soudních institucí, jež umožňuje postavit před soud aspoň některé pachatele těchto zločinů včetně genocidy. Genocida Arménů v Osmanské říši v roce 1915 je hrůzný čin starý už sto let, ale není stále zapomenutý.

Sama skutečnost, že současná moc v Turecku jej za genocidu neuznává – mrtvých nemělo být 1,5 miliónu, ale jen asi třetina a byly to oběti války –, prokazuje, že to je fenomén, který je stále aktuální a ovlivňuje mezinárodněpolitické vztahy, v nichž působí Arménie a Turecko. Proto k jeho posouzení nestačí aktivita nezávislých historiků, jak se domnívá Zaorálek, ale je třeba i jasných politických stanovisek. Jimi jsou rezoluce již deseti států, které odsoudily genocidu Arménů ze strany Turků v roce 1915.

Zeman zbytečně vyhrotil formulaci slovy: „Myslím, že český parlament by neměl být zbabělejší než německý parlament, který podobné usnesení přijal nedávno.“

Pro německý parlament jistě nebylo jednoduché přijmout takovou rezoluci v době, kdy kancléřka Merkelová s prezidentem Erdoganem sjednávala smlouvu o vrácení uprchlíků, tak důležitou pro omezení migrační vlny z Turecka do Řecka a do EU, i vzhledem k historickému svazku Německa a Turecka za 1. světové války.

Přesto se tak stalo. Německý parlament, který je kritický k islamizační a autoritářské politice současného tureckého prezidenta, tak dal najevo, že takové politické gesto považuje za důležité. V tomto ohledu by to měl být i inspirující podnět pro naši Sněmovnu. Zeman totiž připomněl i hrozbu genocidy hrozící českému národu za nacistické okupace.

Autor je ústavní právník

Právo, 13.6.2016