Za dva týdny by mělo být zřejmé, kdo povede občanské demokraty do voleb v jednotlivých krajích. Pochopitelně za předpokladu, že sněmovna vysloví souhlas se svým rozpuštěním a prezident republiky ji skutečně rozpustí.

Jedničky na kandidátkách jsou sice důležité, ale ještě významnější je osoba, která povede celou stranu do předvolebního boje. ODS má už v tuto chvíli jasno, že to nebude její úřadující předseda Martin Kuba. Alespoň ve vysílání Českého rozhlasu prohlásil, že o to nestojí. Jeho gesto si lze vyložit nejrůznějším způsobem. Například tak, že faktický šéf ODS počítá dopředu s debaklem a nechce s ním být příliš spojován. Nebo se považuje za politika, který není pro širší veřejnost důvěryhodný, a proto na pomyslný vývěsní štít strany vystrčí přijatelnější tvář.

V tomto případě by jí měla být Miroslava Němcová. Zároveň však Kuba tvrdí, že chce stranu vést i v budoucnosti a že má k tomu poměrně silný mandát odvíjející se od listopadového kongresu. Na něm v boji o post prvního místopředsedy poměrně drtivě porazil právě Miroslavu Němcovou. Nyní by si ve sněmovních volbách v pozici stranického lídra mohl otestovat, zda je tím vhodným typem, který by mohl ODS vyvést z krize. Kuba se takovéto konfrontaci vyhne.

Občanští demokraté se pokusí použít podobnou taktiku jako po pádu vlády Mirka Topolánka. Tehdy rovněž hledali důvěryhodnou tvář, která by přilákala co nejvíce pravicových voličů. Našli ji v osobě Petra Nečase. Ten se marně snažil stmelit vnitřně rozštěpenou stranu. Nakonec ho toto prostředí semlelo a Nečas vynuceně opouští vysokou politiku. Jeho roli by nyní měla plnit Miroslava Němcová.

Proti svému předchůdci by se však musela vyrovnat s výraznou komplikací. Nečas vedl stranu do voleb i jako její šéf. Nyní by Němcová měla tento post ponechat Kubovi. Vzhledem k jejich rozdílnému přístupu k prezidentovi Miloši Zemanovi a otci zakladateli ODS Václavu Klausovi to nemůže dobře fungovat. Konfliktních témat může být pochopitelně více a nesoulad mezi ženou vedoucí občanské demokraty do voleb a úřadujícím šéfem ODS může na veřejnosti posilovat dojem roztříštěnosti této strany.

Zevnitř na ní i nadále pracují někteří členové ODS. Názorným příkladem může být pokračující spor o správnost vyloučení Tomáše Hrdličky ze strany. Přitom podobné konflikty ODS rozkládají a snižují šanci na solidní volební výsledek. Situaci zároveň komplikuje skutečnost, že na předvolební kampaň potřebují občanští demokraté peníze a ty jim mohou pomoci sehnat právě lidé, kteří bývají označováni za kmotry.

Tím se vytváří určitý začarovaný kruh, který nelze rozetnout tím, že do volebního boje vyšlu přijatelnou tvář bez patřičných pravomocí a síly vnitrostranické spory řešit.