Jedinou koaliční stranou, která by mohla na aprílové vládní krizi v dlouhodobém horizontu vydělat, je TOP 09. Je vnitřně jednotná a – jak dokola opakují její představitelé – nedotkl se jí v tomto volebním období žádný skandál. Partajní lídři proto tvrdí, že není důvod, aby měnili svůj vládní tým. Jenže premiér Petr Nečas přesto další rekonstrukci kabinetu plánuje, a to nejen na základě afér, ale i kvality práce jednotlivých ministrů.

Předčasné parlamentní volby sice nejsou příliš pravděpodobné, ovšem kdyby k nim mělo dojít, TOP 09 by nejspíš pomohly. Strana by v nich stála jak o elektorát Věcí veřejných, které šly do minulé kampaně s podobnými proklamacemi o očistě politiky, tak o sympatizanty ODS, jež nese hlavní část vládní odpovědnosti a jež má na krku kauzu ProMoPro, týkající se nezodpovědného rozfofrování desítek miliónů při českém předsedání Evropské unii.

Dosud preference TOP 09 zdaleka nedosahovaly loňského květnového volebního výsledku, nyní však právem ožívá naděje, že by topka mohla jednoho dne občanské demokraty předběhnout. Pomáhá jí populární předseda, mazaný první místopředseda, seriózně působící ministr zdravotnictví i spousta schopných komunálních politiků.

Přesto stojí úspěchu TOP 09 v cestě tři překážky. První se týká pověsti Miroslava Kalouska. Ano, mnohokrát byl obviněn a mnohokrát mu nebylo nic prokázáno. Když se kdysi na ministerstvu obrany nezodpovědně hospodařilo, byl náměstkem. Trestní odpovědnost mu vyšetřující orgány nepřišily a odpovědnost politickou nese vždy ministr. Jeho kolegové a přátelé schytali nejednu kulku, ovšem Kalousek vždy přežil. Dnes se vydává za nejprověřenějšího tuzemského politika. Jen si nejsem jist, zda podobně smýšlejí i občané. Nápovědou jim přitom může být Kalouskova loajalita k exnáměstkovi Martinu Bartákovi či soudně usvědčenému poradci Radku Šnáblovi.

Druhou překážku pro TOP 09 představuje její proreformní nadšení, které občas pohřbívá i předvolební sliby. Mnohé pravicové a středové voliče může odrazovat zvyšování nepřímých daní, další mohou být rozčarování drsným přístupem ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka ke zdravotně postiženým, jiné třeba nadzvednou ze židlí plány ministra zdravotnictví Leoše Hegera na zvyšování poplatků ve zdravotnictví. Mezi uměleckou obcí zase není příliš oblíbený ministr kultury Jiří Besser. Ono ani samotné klanění se reformám není samospasitelné. Vždy totiž záleží na srozumitelnosti reforem a jejich obhájení před opozicí i voliči. V této disciplíně selhávají koaliční strany jako jeden muž.

A zmiňme ještě jeden stín na TOP 09, který zdaleka není jen etický. Stručně by se dal pojmenovat jako bezbřehý cynismus špiček topky. Nejnešťastněji do něj zabředl předseda strany Karel Schwarzenberg. Mnozí v něm viděli strážce morálky a politické kultury. Teď od něj z rozhovorů v médiích slýcháme vulgarismy, které pronáší sice elegantněji než Kristýna Kočí na své slavné nahrávce, leč stále častěji.

Karel Schwarzenberg je také tím, kdo na klíčové koaliční schůzce partnerům chladnokrevně řekl „Co jsme si, to jsme si“, smazal všechny dřívější úvahy o tom, že očištění vlády a obecně i politiky od ekonomických zájmů agentury ABL je důležitější než setrvání Nečasova kabinetu, a hodil pomyslné lano nejen Radku Johnovi, ale i Josefu Dobešovi.

Ještě více mrazí ze Schwarzenbergovy interpretace průšvihu neformálního šéfa Věcí veřejných a zakladatele bezpečnostní agentury ABL Víta Bárty, na kterého se provalilo, že již před léty spřádal plán, jak jeho firmu infiltrovat do veřejné správy. Mladé frontě Dnes předseda TOP 09 řekl: „Bárta je pitomec, protože všichni politici mají plány, jak to dělat, pouze Bárta je sepsal a nechal zaznamenat.“ V deníku Právu byl Karel Schwarzenberg ještě lakoničtější, když uvedl: „Ten pitomec to napsal, ostatní si to myslí.“

Z rozhovoru, který těmto novinám poskytl 9. dubna, připomeňme ještě jednu pasáž: „V nedávné době bývalí poslanci a zastupitelé různých stran dostali k uspokojení svých materiálních potřeb místa ve správních radách státních, polostátních a městských podniků. To se bralo jako samozřejmost. Když tady nějaký podnikatel, který tu stranu považuje za svůj podnikatelský projekt, sáhl do vlastní šrajtofle a poslance odměnil, tak je z toho velký skandál. Celý systém je tak postavený, ale teď se na někoho pokřikuje, jenže rozdíl je jen v tom, že jedno je ze soukromých peněz a druhé ze státních peněz. Jaký je rozdíl mezi tím, že někomu dám peníze na prkno z vlastní peněženky, anebo mu dám zajímavý post, na který má předpoklady?“

Na tuto otázku, položenou Karlem Schwarzenbergem, je odpověď jednoduchá. Rozdávání trafik je odporné, jenže zavazování si poslanců, ať už úplatky nebo půjčkami, je mnohem těžšího kalibru. Také s tendencí využít funkcí ve státní správě k osobnímu prospěchu jsme se v České republice už mnohokrát setkali. Ale poprvé máme co do činění s politickou stranou, jež byla začleněna do firemního holdingu a od níž se očekávalo, že pomůže ekonomickému prospěchu konkrétní obchodní společnosti.

Karel Schwarzenberg ale tyto detaily nevnímá. Místo toho, aby prosazoval poctivou politiku a odmítal se podílet na zlořádech, vážné problémy bagatelizuje a uklidňuje nás z médií tím, že voda z vodovodu teče, sluníčko září a nic zvláštního se vlastně neděje. Přejímá tak zodpovědnost za všechny přešlapy hranice mezi politikou, byznysem a podsvětím, kterých jsme svědky. Věci veřejné byly nachytány na švestkách. Od ODS jsme také zvyklí na ledacos. Avšak z cynismu muže, jehož minulost a osobní pověst slibovala zdaleka nejvíc, naskakuje husí kůže, a to i těm, co se někdejšímu Schwarzebergovu bonmotu o nejhorším pytlákovi, jenž může být nejlepším hajným, vesele smáli. Dnes to vypadá, že ocelovou koulí na noze TOP 09 může být sám její slavný předseda. Ani bych se nedivil, kdyby Schwarzenbergovy spolustraníky do budoucna inspirovalo hrubě neuctivé motto úředníků ministerstva zahraničí, které podle Lidových novin zní: „Držte dědka ve vzduchu.“ Jakmile pan ministr, vicepremiér a předseda TOP 09 dosedne na zem, mluví víc a divněji, než by se čekalo.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6