Starý rok skončil a nový začíná zcela stejně - tahanicemi o vládní křesla. Mirek Topolánek při sestavování své druhé vlády musel(?) věnovat polovinu ministerských postů koaličním stranám, do vlády pustil protitemelínskou extrémistku Kuchtovou, do Černínského paláce Karla Schwarzenberga a na ministerstvo financí zase Miroslava Kalouska.

Těžko bude vysvětlovat, jak může být ekologistická aktivistka prospěšná našemu školství, Karlem Schwarzenbergem si zase rozhněval Václava Klause a kvůli lidovci Kalouskovi neváhal ani osočit svého kolegu Tlustého z ekonomického neumětelství.

Ve čtvrtek se sejde výkonná rada ODS, kde mu budou jeho spolustraníci pokládat zřejmě dost nepříjemné otázky, zejména proč ODS v nové vládě opustila posty šéfů ministerstva financí a ministerstva pro místní rozvoj. Když nemá nejsilnější vládní strana kontrolu nad rozpočtem a rozdělováním peněz, bude se to v budoucnu vykládat, že nemá nejen žádné odborníky na ekonomiku, ale zřejmě ani pro řízení státu, a je tedy jen málo důvodů pro to, aby se stala vítězem voleb. Další otázka, která bude Mirku Topolákovi ve čtvrtek položena, se týká ministerstva pro místní rozvoj, protože to je dalším takzvaným penězovodem, tentokrát do regionů - a tedy pro hejtmany z ODS, kteří mohou tyto finanční toky usměrňovat a přerozdělovat - a nenamlouvejme si, že každému se dostane podle jeho potřeb. Peníze budou rozděleny jako obvykle - podle (stranických) zásluh a podle toho, co komu z toho vyplyne. Přestože personální složení vlády údajně nechtějí členové výkonné rady Topolánkovi rozmlouvat, jelikož je to věcí premiéra, ostatně koaliční smlouva byla už podepsána, otázky pokládané ohledně rozdělení ministerských postů v koalici budou patrně ožehavé.

Normální člověk, volič - a nyní je jedno, jaké strany - si ale nutně musí položit otázku, proč se tyto debaty vlastně vedou a kvůli čemu se zejména v ODS ozývá tolik křiku. Všechny politické strany nám před volbami slibovaly cestu k prosperitě (za cenu větších, menších nebo v případě ČSSD vůbec žádných obětí) a jejich lídři, resp. lídři vládní koalice by tedy měli tímto směrem napřít své úsilí bez ohledu na to, zda v křesle usedne modrý, zelený nebo třeba fialový politik.

Před příštími volbami by tedy všechny strany měly na své plakáty povinně psát text třeba tohoto znění:

"Nám nejde o blaho země, nám jde o koryta - pokud zvolíte naši stranu a ta získá největší počet nejdůležitějších křesel ve vládě, budete mít jistotu, že peníze určené naší zemi si rozdělí členové strany, kterou jste zvolili. Volte nás, nebo prachy připadnou členům strany, kterou jste volit nechtěli, a ta se s vámi nepodělí ani o ten zbytek, který bychom eventuálně my rozdali vám."