Volby roku 2006 rozdaly karty tak, že nakonec i díky odpadlíkům z ČSSD vznikla v Česku koalice ODS, KDU-ČSL a zelených. Účast zelených v pravostředové vládě je svým způsobem evropské unikum. Však nám také levičáci ze SZ dali v minulosti mnohokrát najevo, že jejich účast ve vládě s ODS je „chybou“. Největší levičák SZ Stropnický se mnohokrát vyjádřil do tisku tak, že program zelených je mnohem blíže programu ČSSD než ODS. To, že koalice ODS s lidovci a zelenými stále ještě funguje, je do značné míry dáno vstřícností premiéra k jeho koaličním partnerům.

Jak známo, při vzniku koaliční vlády nebyla koaliční podmínkou volba prezidenta. Tento bod nebyl zahrnut do koaliční smlouvy právě proto, že zejména Bursík, jako otevřený kritik Václava Klause, nemohl ani nechtěl na koaliční závazek volby Klause přistoupit.

Před prezidentskou volbou se nám proto zformovala „přirozená“ antiklausovská koalice zelených, socialistů a komunistů. Je pouze paradoxem, že kandidát této rudozelené koalice Švejnar, navržený zelenými a podpořen Paroubkem a komunisty, je údajně pravicově orientován. Slovo údajně je zcela namístě i proto, že se Švejnar na otázku, koho by volil v parlamentních volbách, vyjádřil pro volbu ČSSD. Připomeňme, že se posledních parlamentních voleb Švejnar neúčastnil, a tudíž jeho výrok o volbě ČSSD je nutné brát s velkou rezervou.

Švejnarovy názory se ostatně s politikou jeho rudozelených podporovatelů radikálně rozcházejí i v dalších směrech. Zatímco Švejnar v zásadě reformu vlády od nového roku schvaluje nebo se tak alespoň vyjadřuje, jeho hlavní podporovatelé, komunisté a socialisté, podali několik návrhů na její zrušení k Ústavnímu soudu. Paroubek tento rozpor vykresluje tak, že se tím zdůrazňuje „nadstranickost“ jím podporovaného kandidáta. Komunisté chtějí pro Švejnara hlasovat v prvním kole první volby i přesto, že se Švejnar vyslovil pro protiraketový systém v Brdech. Explicitně to ostatně vyjádřil místopředseda komunistů Dolejš, když řekl, že je především nutné zamezit dalšímu volebnímu úspěchu ODS.

Rudozelenou koalici pro volbu Švejnara prezidentem tak spojuje pouze tmel společné nenávisti k ODS a Klausovi zvláště. Podle Bursíka je Klaus minulost a Švejnar budoucnost. Co na tom, že mají k této budoucnosti přispět i pohrobci minulého režimu, jakými jsou naši pravověrní komunisté. Komunisté navíc zřetelně usilují vyměnit svou podporu Švejnara za příslib Paroubka k tomu, že je v roce 2010 po případném vítězství levice ve volbách vezme do vlády. Švejnar jako prezident by tak mohl být v roce 2010 odpovědný za návrat komunistů do vlády.

Volba prezidenta za necelý měsíc tudíž ovlivní politický vývoj na mnoho let dopředu. V žádném případě není jedno, kdo na Hradě po nové volbě zasedne. Zvolení Švejnara prezidentem by výrazně rudozelenou koalici podpořilo a vláda socialistů a komunistů po roce 2010 by se stala mnohem reálnější. I návrhy Ratha či Paroubka k tomu, aby volba prezidenta byla veřejná, tj. aklamací, má napomoci k tomu, aby zejména poslanci ČSSD a KSČM hlasovali podle usnesení stranických orgánů. Naopak, pouze vítězství Klause bude znamenat stabilizaci rozložení politických sil ve prospěch vlády. Zelení sice v tomto případě projdou dalšími diskusemi o účasti ve vládě, to, že ve vládě zůstanou, je však téměř jisté.