S blížícím se termínem volby prezidenta je stále zřejmější názorový posun Jana Švejnara k levici. Jestliže ještě před několika týdny vykládal o tom, že ekonomická reforma schválená vládou jde „správným směrem“, nyní se nechal slyšet, že by reformu připravenou vládou nepodepsal. V tomto názorovém posunu je zřetelně vidět to nejhorší, co si lze představit pod pojmem „kupčení s hlasy volitelů“. Však se také komunisté nechali ihned slyšet v tom smyslu, že se v jejich táboře zvýšila šance k tomu, aby byl Jan Švejnar zvolen komunisty.

Ten samý den, kdy Švejnar podlézal české komunistické a socialistické levici, byl na oficiální předvolební návštěvě v poslaneckém klubu zelených Václav Klaus. U těch zelených, kteří s Janem Švejnarem přišli a těch zelených, kteří se jako vládní strana postavili za vládní reformu. Na improvizované tiskové konferenci před sálem, kde zelení s Klausem diskutovali, se Bursík tvrdě opřel do názorů Václava Klause, které zazněly na jeho jednání s poslanci zelených. Zelení se opět Klause ptali na jeho názory na globální oteplení s tím, že podle Bursíka očekávali „korekci Klausových názorů“. Klaus nic takového neudělal a tím jen potvrdil to, že ho zelení volit nemohou.

Tyto dva příklady z mnohých, které lze z volební kampaně obou kandidátů uvést, jen dokreslují faktický stav prezidentské volby. Na jedné straně stojí člověk s obecně známými postoji, člověk, který se výrazným způsobem zapsal do české polistopadové politiky. Na druhé straně osoba s nejasnými názory plavající na vlně předvolebního levicového populismu. Zatímco se před voliteli ODS v senátu představil Švejnar jako „pravičák“, před auditoriem svých příznivců z řad odborářů a studentů vystavil na odiv své „sociální“ cítění. To je mimo jiné důsledkem toho, že antiklausovskou frontu tvoří směsice levicových intelektuálů kolem bývalého prezidenta Havla. Dále se jeho volitelé rekrutují z řad extrémní levice koncentrované v komunistické straně a levicových populistů z ČSSD, kteří chtějí na Hradě člověka, který bude ostře vymezen vůči ODS. Švejnarovo zaklínání se tím, že není proti ODS, ale „pouhou“ alternativou Klausovi, je dalším příkladem jeho politického pokrytectví. Švejnar prostě musí dělat prolevicovou populistickou politiku právě proto, aby se zavděčil svým volitelům. A v této závislosti na populistické a extremní levici by samozřejmě pokračoval i po případném zvolení prezidentem.

Švejnar tak do české politiky nevnesl nic nového. Přijal roli „užitečného idiota“ v dalším pokusu českých levičáků všech barev včetně zelené zdiskreditovat polistopadový vývoj českého státu. Proti této koalici levičáků všech odstínů stojí názorově mnohem jednotnější koalice liberálů, konzervativců a křesťanských demokratů, která usiluje o opětovné zvolení Václava Klause prezidentem právě proto, že se Klaus jako prezident v této roli mimořádně osvědčil.