Nejlepší byl stavební zákon, který sepsali komunisté v 70. letech minulého století. Tak zní obvyklý bonmot, kterým právníci komentují novou verzi stavebního zákona, která nyní dorazila do sněmovny.

Teoreticky by měla stav stavebního práva vylepšit, ovšem málokdo si myslí, že toho dosáhne. Obvyklá stížnost zní, že stavební řízení, kterým musí projít každý, kdo chce něco postavit, provází neuvěřitelná byrokracie. Tím se nesmyslně zdržují užitečné stavby. Nový zákon to má zlepšit, ovšem obsahuje přes 300 paragrafů, i když se dosavadní zákony nikdy nedostaly přes dvoustovku, a má také o čtvrtinu víc stránek než platná norma.

Samotný postup při schvalování zákona vzbuzuje nejčernější obavy. První verzi si nechala ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) napsat od Hospodářské komory, tedy od jedné ze zájmových skupin. Návrh ovšem omezoval roli obcí při stavebním řízení, proto starostové ministryni donutili, aby návrh přepsala. Sešly se však tisíce námitek, které příslušné ministerstvo nedokázalo vypořádat.

Vláda tedy učinila neobvyklý krok. Poslala návrh do sněmovny, ať ve spolupráci s ministryní zákon znovu přepíše a ať ho schválí, jakmile pro něj sežene potřebnou většinu. Konečná podoba bude záležet na tom, která ze zájmových skupin se v kuloárech sněmovny nejlépe prosadí.

Historie nového pokusu se stavebním zákonem je natolik skličující, až člověk přirozeně dojde k závěru, že se poměry pomalu neobracejí k lepšímu, a řečeno s nadsázkou, ideálu z dob komunismu se tedy nepřibližujeme. Třeba je to se stavebním právem stále horší.

Byrokracie roste, stále méně lidí se ve složitých paragrafech vyzná a veřejnost dál a dál ztrácí kontrolu nad tím, co se vlastně má postavit.

Pokud se něco takového děje, pak k tomu musí existovat nějaký důvod, přirozeně ten, že současný nepřehledný stav někomu vyhovuje, a tak si přeje, aby byl ještě nepřehlednější. Složitosti paragrafů nepochybně nevadí velkým stavebním firmám, které si mohou zaplatit kvalitní právní oddělení a prosadit každou stavbu, jaká je napadne – zvláště když se omezí účast veřejnosti při stavebním řízení. Není pochyb, že se na složitých sporech nad složitými paragrafy dobře uživí mnohé advokátní kanceláře.

Není možné zapomenout ani na ty, kdo zakládají poradenské firmy, aby nabízeli své služby občanům, kterým se nelíbí stavba plánovaná v sousedství a přirozeně nevědí, co s tím dělat; a dokonce ani na komunální politiky, kteří pomocí složitých předpisů ovládají občany.

V této chvíli by se hodil nějaký nový začátek, kterým by veřejnost znovu získala nad stavbami ve svém okolí kontrolu. Pokud nový stavební zákon tento fakt připomíná, pak se nedá říci, že vznikl úplně zbytečně.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy