Žádná velká sláva, žádná okázalá gesta. Dlouho plánovaná konference hnutí Starostové a nezávislí minulý týden abstrahovala od velké politiky i problémů lídra Martina Půty. Chladnoucí vztah k TOP 09, postavení se Starostů na vlastní nohy i záhadu, jak jen se může ocitnout v hledáčku policie muž, který se coby jeden z mála snažil být ztělesněním transparentnosti a věcnosti v politice, řešili delegáti pouze v kuloárech. V oficiálních vystoupeních se bez špetky sentimentu hovořilo především o potížích sužujících obce a kraje.

Starostové dobře vědí, co je jejich trumfem. Jsou nejblíž pocitům a potřebám občanů. Nezatěžuje je ideologie a jsou považováni za praktiky. To ale úplně neladí s ambicemi, které jejich hnutí má. Základem pro ně je přirozeně komunál a potom pronikání do krajských struktur, přičemž na Liberecku před dvěma roky došlo nejdál, až k hejtmanskému postu pro Půtu.

Kromě toho ale mají Starostové a nezávislí velmi důstojné zastoupení v Poslanecké sněmovně, kde dosud tvoří jeden klub s TOP 09, a otevřený jim je i Senát. Jiří Vosecký na podzim uspěl na Českolipsku v dresu Starostů pro Liberecký kraj a ještě přesvědčivěji na Děčínsku vyhrál kandidát Starostů a nezávislých Zbyněk Linhart.

Kombinace dobrých výsledků hnutí a sympatické tváře Martina Půty se jevila jako vstupenka do první politické ligy. Půtovo obvinění z korupce tento proces mohlo přibrzdit, ne ale zastavit. Už proto, že Starostové disponují vícero výraznými osobnostmi. Zmiňme například poslance Petra Gazdíka a Jana Farského, europoslance Stanislava Polčáka, o populárních lokálních politicích ani nemluvě.

Půtovým cílem v předsednické funkci navíc bylo provázat Starosty a nezávislé s dalšími regionálně ohraničenými formacemi. Na severozápadě Čech je to například hnutí Změna, jakkoli s jeho libereckým výhonkem v podobě exprimátora Jana Korytáře má Půta vztah – řekněme – bouřlivý. Existují však také hnutí Volba pro…, Šance pro…, dále Hradecký demokratický klub na východě Čech, hnutí Žít Brno na jihu Moravy nebo Ostravak v moravskoslezské metropoli.

Pokud by tyto a další subjekty dokázaly táhnout za jeden provaz i ve sněmovních volbách, mohly by se stát nepřehlédnutelnou konkurencí větších stran, včetně Babišova hnutí ANO. Časem by však musely odhodit závoj pragmatického spojení různých lidí s různými názory a naplno se ponořit i do vytváření homogenního programu.

Půta a další osobnosti Starostů, kterým na TOP 09 vadí zejména Kalouskova zaťatost a prosazování ostře konzervativních principů, symbolizují jakýsi přirozený posun do pružného politického středu, v němž jim nejbližšími sousedy jsou lidovci a zelení, se kterými ostatně vytvořili i společnou kandidátní listinu do pražského zastupitelstva. Aby ale sehráli na celorepublikovém hřišti férový zápas, budou si potřebovat vyříkat, cítí-li se být víc liberály, socialisty nebo stoupenci jiných proudů. Být pouze neprovázaným spolkem úspěšných ordinuje své straně Andrej Babiš. Sice mu jeho strategie vychází, ovšem je ve hvězdách, jestli u nás máme prostor ještě pro jednu podobně pestrou a neuchopitelnou formaci. No, a na různé politické pokrmy existují různé ideové recepty, jen se jich chopit! Tím spíš bude zajímavé sledovat, jakých témat se pro příště Starostové a nezávislí ujmou. Přitom by neměli abstrahovat ani od Půtovy kauzy. Už jen proto, aby nespadli do jednoho pytle s namočenými politiky a stranami strašícími policejním státem a vládou plukovníků.

Síla Starostů je totiž v tom, že se na ně stále ještě nahlíží spíš jako na příslib lepších poměrů než jako na pokračovatele Kalouskovy, Drábkovy či Nečasovy politiky.