Spor o rozsah imunity členů Poslanecké sněmovny a Senátu je trvalkou české politiky. Na jedné straně slýcháme, že je nezvykle velkorysá, na straně druhé zaznívají hlasy varující před možným perzekuováním opozice. Již několikrát jsme byli svědky, jak kdosi ze stranických vyslanců toto téma před volbami nadhodil, ostatní se k tlaku na omezení imunity sborově přidali, leč po volbách na vše zapomněli. V lepším případě někdo nějakou legislativní předlohu spíchl, jenže ta byla následně v parlamentních výborech rozebrána tak, že ji už potom nešlo dát dohromady. A řeklo se, že se bude hledat řešení systémové nebo ještě systémovější.

Nyní se nám ale abstraktní debata opět pěkně zhmotnila do konkrétní kauzy. Je jí požadavek policie, aby byl Sněmovnou k trestnímu stíhání vydán poslanec a rovnou předseda klubu Věcí veřejných Vít Bárta. Oficiální stanovisko TOP 09 a sociální demokracie říká – vydat. Pro nejspíš budou i komunisté. Váhání Věcí veřejných se dá pochopit. Vždyť předmětem vyšetřování je Bártovo údajné uplácení vlastních poslanců. Ti, co na rozdíl od Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky v partaji zůstali, ovšem již dříve přistoupili na interpretaci, že Bárta peníze půjčoval. Ostatně nabídka výpomoci v kruté době snižování poslaneckých platů byla adresována všem véčkařům. Věci veřejné teď sužuje dilema, zda policii umožnit, aby šťourala uvnitř strany, kterou zlí jazykové přímo označují za sektu. Nechuť k tomu, aby orgány činné v trestním řízení přezkoumávaly vnitrostranický život, se podle úterních Hospodářských novin šíří též mezi občanskými demokraty.

Doufejme, že politici před definitivním hlasováním zváží, nakolik jsou argumenty proti Bártovu vydání věrohodné. Opozičním politikem není, proto sotva lze hovořit o postihu menšiny. Přesvědčivě nepůsobí ani tvrzení, že nejde o věc obecného zájmu, ale o pouhý interní stranický příběh. To by jen sloužilo tomu, aby si partaje dál a houževnatěji podmaňovali kmotři a velrybáři. Přece i jejich praktiky a nábory členstva můžeme odbýt pořekadlem „Co se doma upeče, to se doma sní“. Bártovo nevydání by bylo snad nejokatějším popřením předvolebního slibu v historii. Omluvy véčkařů, že tenkrát byli noví a nezkušení, jsou jako vystřižené ze soutěže Vtipnější vyhrává. Co ale zaráží nejvíc, je nedůvěra velké části poslanců v práci policie, žalobců a zejména soudu, který by o Bártově vině či nevině rozhodoval. Máme to chápat, my lidé bez imunity, tak, že Česká republika ani dvacet let po pádu komunistického režimu není právním státem?

Psáno pro ČRo1