Česká republika i Polsko tak plní závazky vyplývající z jejich členství v Severoatlantickém paktu. Česká vláda ujistila Rusko, že radarová stanice, která má být vystavena na českém území, nebude v žádném případě namířena proti zájmům Ruska. Má za cíl sledovat rakety, které by mohly být vypáleny Íránem nebo Severní Koreou. Dozvídáme se ale, že generál Nikolaj Solovcov, vrchní velitel ruských strategických sil, prohlásil: “…jestliže polská a česká vláda se takto rozhodnou, naše strategické síly budou moci namířit rakety na tato zařízení.“ (Le Monde, 21. února 2007)

Toto prohlášení je vskutku šokující. Nepřekvapuje ale příliš ty, kdo sledují vývoj v Rusku. Po zhroucení Sovětského svazu je Rusko scénou, na které můžeme sledovat neustálý zápas mezi stoupenci a odpůrci spolupráce Ruska se Severoatlantickým paktem a Evropskou unií. Mezi odpůrce patří samozřejmě komunisté, stále dosti vlivní. Ale patří k nim též mnoho představitelů ozbrojených sil, bezpečnostního aparátu a ministerstva zahraničí, jakož i nacionalistické kruhy, především tzv. Eurasijaté, tj. stoupenci spojenectví Ruska s Íránem, Čínou a Severní Koreou.

Je velmi dobře možné, že nepřátelský projev generála Solovcova je třeba chápat v souvislosti s napětím okolo Íránu. Ve středu 21. února skončila lhůta šedesáti dnů, udělená Radou bezpečnosti OSN Íránu, aby ukončil obohacování urania a další činnosti, díky kterým se přibližuje k získání jaderné zbraně. Írán tyto činnosti nepřerušil. Rada bezpečnosti bude zřejme povolána, aby se znovu vyjádřila. Rezoluce 1737 z 23. prosince 2006 byla odhlasována, aniž by se Rusko, stálý člen Rady bezpečnosti, snažilo jí bojkotovat. Chystá se nyní změnit kurs?

Budeme to vědět zřejmě brzy. Co ale jisté je, že protizápadní síly v Rusku existují. A zdá se, že nabývají na síle. Nelze vyloučit, že byly umlčeny pouze díky konfliktu v Čečensku, nutícím Rusko hledat spolupráci se Spojenými státy, které byly též nuceny se bránit islámskému terorismu. Jestliže bude čečenský problém vyřešen, nebude nemožné, že Rusko zatouží vrátit se ke své imperiální roli na Středním východě.

Perspektiva spolupráce komunistických (či s komunismem ještě nějak propojených) režimů s islamismem je vážně znepokojující. Nedávno jsme sledovali státní návštěvu íránského prezidenta ve Venezuele, během které obě hlavy státu – Íránu a Venezuely - soupeřily ve vášnivých protiamerických výrocích.

V zemi jako Francie, kde „anti-amerikanismus“ má velmi silné pozice jak na levici, tak i na pravici politického spektra, je spojenectví mezi marxisty a islamisty obzvlášť viditelné. Projevilo se nápadně během demonstrací proti anglo-americké intervenci v Iráku v roce 2003. Ale již před tím bylo například možné se dočíst o úzké spolupráci mezi Severní Koreou a Pákistánem.

Francouzští politologové Frédéric Encel a Olivier Guez píší v knize Velká alliance : “Od roku 1997 Islamabád předává své nukleární znalosti Pchjongjangu, zatímco ten se s ním dělí o svou raketovou technologii. Spojené státy se k tomu nikdy veřejně nevyjádřily, vzhledem ke strategické důležitosti Pákistánu v boji proti terorismu.“ Mnoho bylo napsáno také o nukleární spolupráci mezi Íránem a komunistickou Čínou.

Někteří čtenáři si mohou položit otázku, proč je vyzývám, aby se tak dalece ztotožňovali se Spojenými státy. Každý národ, každý stát má přece své vlastní zájmy. Vycházím z přesvědčení, že národní zájmy České republiky jsou totožné se zájmy Spojených států. Nejlépe to snad ilustruje „Letter to America“ (Dopis Americe), který napsal Usáma bin Ládin a uveřejnil jej v listopadu 2002. Profesor Bernard Lewis, významný americký specialista islámské historie a kultury, dopis komentuje takto: Usáma bin Ládin ujasnil, jak vidí zápas, který vede, tím, že opakovaně označil své nepřátele za křižáky. Připomeňme, že křižáci nebyli ani Američané, ani Židé. Byli to křesťané, kteří vedli svatou válku, aby znovudobyli svatá místa křesťanství. “Dopis Americe”(…) popisuje v detailech údajné zločiny, páchané prý nikoli pouze vládou, ale též lidem Spojených států. Upřesňuje v sedmi bodech, co od Američanů vyžaduje. Za prvé, aby “konvertovali na islám”. Za druhé, aby ”přestali utiskovat, lhát, páchat nemorální činy a oddávat se neřestem...” Za třetí, aby “uznali, že Amerika je národem bez principů ve vztazích s ostatními”. Za čtvrté, aby “přestali podporovat Izrael v Palestině, Indy v Kašmíru, Rusy proti Čečencům, vládu v Manile proti muslimům v jižních Filipinách.” Za páté, aby “sbalili svá zavazadla a opustili muslimské země“. Tuto radu jim prý dává v jejich zájmu, “abychom je nemuseli posílat zpět v rakvích.” Za šesté, “aby přestali podporovat zkorumpované vůdce našich zemí”. Za sedmé, “aby přestali s politikou podřizování, okrádání a okupování”. Dopis končí slovy: “Jestliže Američané odmítnou naše rady, budou poraženi, tak jako všichni křižáci, kteří je předcházeli.

Profesor Lewis k tomu dodává: Tato obžaloba Ameriky zahrnuje, kromě seznamu obvyklých výčitek, celý vějíř obžalob, jejichž původ je snadno zjistitelný a vyjadřuje ideologie, které postupně inspirovaly politické vůdce Středního východu. Některé, jako dekadence Západu a vliv Židů, mají původ v nacismu. Jiné, jako ziskuchtivost a kapitalistické vykořisťování, vychází z období sovětského vlivu. Ba i jednoznačně pozitivní rysy amerického způsobu života se stávají zločiny a hříchy. Svoboda žen prý vede k nemravnosti, k využívání jejich těl jako “předmětů konzumu”. Svobodné volby znamenají, že Američané si volně vybírají své představitele, a jsou tedy zodpovědni za to, co tito představitelé udělají. Jinak řečeno”nevinní civilisté mezi nimi neexistují”. (Bernard Lewis, The Crisis of Islam, Holy War and Unholy Terror-Krize islámu, svatá válka a nesvatý terror, Random House Trade Paperbacks, New York, 2003)

Profesor Lewis dodává k muslimskému nepřátelství vůči Americe: “Hlavní důvod je, že Amerika je nyní viděna jako vůdčí mocnost zemí, různě označovaných jako Západ, křesťanský svět, nebo prostě “země nevěřících”. Dnes, jako v minulosti, tento svět křesťanských nevěřících je chápán jako jediná vážná síla, která brání Bohem nařízenému šíření islámu, síla oddalující jeho nevyhnutelné vítezství na celém světě – kterému ovšem nebude moci zabránit. (B. Lewis)

Bernard Lewis též připomíná, že týdeník hnutí Hamas, Al-Risala, vycházející v pásmu Gaza, uveřejnil 13. září 2001 článek o atentátech v New Yorku a Washingtonu, ve kterém je řečeno:”Allah vyslyšel naše modlitby.” (B. Lewis). A professor Princetonské University dodává, že “argument Usámy bin Ládina vůči Americe -´Vy jste ta nejhorší civilizace v lidských dějinách´ - je pozoruhodný v době, kdy nacistická a sovětská diktatura jsou ještě v živé paměti (idem, str. 159).

Český národ trpěl pod oběma těmito totalitarismy. Je přirozené, že si váží své dnešní svobody a že se cítí zavázán vůči těm, kdo mu pomohli jí nabýt. A dodejme – kteří mu umožňují držet si určitou životní úroveň.

Šíitský Írán má v plánu odtrhnout od Iráku a od Saudské Arábie území, na kterých jsou šíité ve většině, a kde se nachází též nejdůležitejší zdroje ropy a plynu. Chce učinit z těchto území státy, které by se staly jeho satelity, tak jako chce ovládnout i menší země na jižním břehu Perského zálivu. Pak by mohl diktovat svou vůli průmyslově vyspělým zemím, které úzce závisí na dovozu ropy a plynu.

Připomeňme, že bojkot západních zemí vývozci nafty v letech 1973-1974 rozpoutal nezaměstnanost, kterou pak bylo velmi těžké odstranit.

Co se týče Ruska, neztotožňujme ho se Sovětským svazem, se Stalinem a s Brežněvem. Ale i když musíme podporovat všechny ruské činitele, kteří upřímně respektují naši nezávislost a přejí si spolupracovat se Severoatlantickým paktem a s Evropskou unií, nesmíme zase brát naše přání za skutečnost a nevidět, že protidemokratické živly jsou v Rusku silné. Hrozby vyjádřené generálem Solovcovem to potvrzují. A samozřejmě nám připomínají špatné vzpomínky na léto 1968.

Ale nejde o minulost. Nejdůležitější je, abychom si mohli nynější svobodu udržet. A to budeme moci jen v úzké spolupráci s mocnostmi, se kterými sdílíme duchovní a kulturní hodnoty, které Usama bin Ládin tak vášnivě nenávidí.

Vybudování radarové stanice, která snad zabrání úderu nepřátelských raket proti našim spojencům, je to nejmenší, co s radostí přijímáme. Blahopřejme tedy panu předsedovi vlády k rozhodnutí dát tuto stanici vystavět na našem území.

O autorovi: Autor napsal doktorskou práci v Paříži pod vedením profesorky Carrére d´Encausse, autorky knihy, ve které asi deset let předem předvídala rozpad Sovětského svazu jako následek rozdílu mezi porodností muslimských a slovanských národů SSSR. Je spolupracovníkem redakce Eurabia.cz

Psáno pro www.eurabia.cz