Dvoudenní razií bruselské policie s podporou tří obvodních starostů a dvou městských soudů proti konferenci národního konzervatismu odhodila evropská vládnoucí liberálně-demokratická elita škrabošku liberalismu a demokracie s bezohledností a nonšalancí postrádající poslední špetky studu.

Připomeňme si, komu se snažila zabránit ve svobodné debatě, která ani neměla v úmyslu vstupovat do veřejných médií, takže technicky bráno, byla čistě soukromým setkáním přátel, jejichž společným tématem jsou obavy o osud naší civilizace a sílící riziko jejího kolapsu řízeného vládnoucími elitami nezodpovědného globalistického progresivismu, provázeného ekonomickým úpadkem, svázáním svobodného trhu, elektronickým špehováním a šikanou občanů, cenzurou informací a otevřenou islamizací, která letošním velikonočním ramadánem přestala předstírat, že jí v konečném cíli jde o cokoli jiného, než převzetí vlády nad Evropou.

Účastníci konference

Zde těch několik nejznámějších: Předseda maďarské vlády Orbán. Kmotr Brexitu Nigel Farage. Britská konzervativní poslankyně a donedávna ministryně Suella Braverman. Britský profesor politologie Frank Furedi. Bývalý předseda polské vlády Mateusz Morawiecki. Bývalý šéf německého úřadu na ochranu ústavy Hans-Georg Maaßen. Cambridgeský profesor filosofie a předseda Edmund Burke Foundation James Orr. Francouzký novinář Eric Zemmour. Sloupkařka Timesů Melanie Phillips. Britský novinář a bývalý poradce premiérky Thatcherové John O´Sullivan. Plus desítky řádně zvolených poslanců, europoslanců, akademiků a novinářů. Konferenci předsedal izraelský filosof Yoram Hazony, který převzal štafetu po Rogeru Scrutonovi a jehož nedávné studie o národním konzervatismu tvoří filosofický základ tohoto před několika lety založeného hnutí.

„Národní konzervatismus“ je přesvědčení, že svobodu, prosperitu a kulturu lépe brání nezávislé demokratické státy se všemi rozličnostmi, než nadstátní instituce přikazující všem totéž shora – jakými jsou nejen EU, ale třeba i taková Světová zdravotnická organizace. Tedy to, čemu progresivistická bublina říká „populismus“ nebo „pravicový extrémismus“.

Jednoduše řečeno však je to ten prachobyčejný klasický konzervatismus, jímž Reagan, Thatcherová a Wojtyla porazili marxismus. A protože marxistické myšlení dnes ovládlo liberalismus, cítí se konzervatismem ohrožen a útočí na něj zneužitím mocenských aparátů. Viz ten nedávný Brusel.

A protože přídomek „národní“ v západních jazycích zní „nation“, svádí liberální bublinu k snadnému a lacinému přirovnání k „nacismu“, a ignoruje fakt, že nacismus nebyl národní konzervatismus, nýbrž národní socialismus. Nálepka „nacismus“ funguje obzvlášť dobře v Německu, které je tak zaslepené děsem z vlastní nedávné historie, že bezděky podporuje praktické projevy nacismu a antisemitismu importované s radikálním islámem.

Nárůst popularity se liberálům nelíbí

A za nacisty označuje tu jedinou stranu, která na ten importovaný nacismus upozorňuje a klade otázky. Jako třeba nejnověji, co s muslimskou mládeží, jejíž polovina pokládá islámskou teokracii za nejlepší systém vlády. Nebo co s křesťanskými dětmi, které se ve školách mezi 80 procenty muslimských spolužáků cítí tak vyloučeny z „kolektivu“, že konvertují na islám. Nebo že 55 % Němců se obává islamizace Evropy, podle sondáže INSA.

Povídáme si samozřejmě o Alternativě pro Německo (AfD), jejíž popularita narůstá přímo úměrně s mírou islamizace a s politikou vládní koalice islamizaci napomáhající. A na stranu AfD útočící prostřednictvím většiny veřejných organizací, od státních úřadů a neziskovek, po média a církve. Nejraději by ji úplně zakázala, jenže ona ta mrcha ne, a ne spáchat nějaký trestný čin, který by umožnil totální zákaz.

A tak si ty trestné činy vymýšlí a medializuje, aby od AfD odradila co nejvíc voličů. Jednou je to údajné – a soudně neprokázané, ale bohatě medializované – přijímání úplatků od Ruska a Číny. Jindy je to defraudace stranických financí – opět neprokázaná. Pak zase klasifikace strany jako „podezřelé z ohrožování demokracie“. (Ne usvědčené, jen podezřelé, ale i to stačí na mediální kampaň o „zrádcích a špionech“). A policejní sledování za to, že „usiluje o redukci neněmeckých etnicit a tím projevuje nedemokratické cíle“, jak se píše v jednom soudním výnosu.

Policie prošmejďuje kanceláře AfD. Katolická církev zakazuje svým farníkům AfD volit. Úřad na ochranu ústavy uděluje AfD nálepku „částečně pravicově extrémistická“. Vida, jen „částečně“, takže pořád ještě ne trestně. A už to celé začíná být částečně komické. Podobně částečně komické je i to, že strana pomlouvaná jako nacistická má jako snad jediná ze stran v programu konkrétně obranu židovské komunity před antisemitismem, který je dnes převážně islámský. Díky tomu taky roste počet jejích židovských členů.

Nacismus a nacismus

Jak je to tedy s tím jejím nacismem? Požádáte-li některého z jejích odpůrců o konkrétní důkazy, zmůžou se většinou na jeden. Je to hojně citovaný výrok jejího bývalého předsedy Alexandera Gaulanda, dokazující, že AfD je banda popíračů holocaustu a obdivovatelů nacismu. Ten výrok zněl takto: „Hitler a nacisté jsou jen špetka ptačího hovna na tisíci letech německé historie.“.

I to je částečně komické. Jednak „špetka ptačího hovna“ nezní zrovna úplně jako velkolepá oslava nacismu. Jednak Gauland už předsedu není. A jednak – a hlavně – on v témže projevu taky řekl toto: „Ano, neseme za těch 12 let nacismu odpovědnost. Němečtí Židé byli vždy součástí naší hrdinné německé historie, kterou chtěl Hitler zničit. Ale islám do našeho dědictví nepatří“.

Možná se ptáte, kde že jsem tohle vyhrabal. Cituji to doslova z izraelského serveru Arutz Sheva čili Kanál 7, informujícího čtenáře, že AfD je ze všech německých stran nejvíc proizraelská a prožidovská.

Vy si z toho vyberte, co chcete. Ale já jsem se už dávno rozhodl, že ze všech těch propagand, které nás v té informační dálnici zaplavují, budu nejčastěji věřit té izraelské. Pro některé z vás to bude možná jen další důkaz, že Izrael je nacistický stát. Ale to si jděte vyprávět na americké univerzity, třeba vám za to dají čestný doktorát.

Převzato z měsíčníku TO.

________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.