České společnosti hrozí další propracování stávajícího klientelistického systému

Současnou aféru s odposlechy Pavla Béma, Romana Janouška, popřípadě jejich dalších kamarádů, samozřejmě nelze podceňovat, natož bagatelizovat. Nicméně by nebylo moudré považovat tlak na odchod Pavla Béma z politiky či odsouzení Romana Janouška za dopravní nehodu za hlavní frontu boje s korupcí a prorůstáním byznysu a politiky. Na to je celá kauza trochu "po sezoně", pochopitelně, s výjimkou důsledků Janouškova svérázného pokusu o rallye, ty jsou bohužel docela akutní.

Hlavní sezona Bémovy a Janouškovy kliky v podstatě končí s kauzou Opencard, Pražany výstižně přezdívanou jako Openkrad. Bémův nástupce v úřadu Bohuslav Svoboda se od chapadel bémovské chobotnice postupně odstřihával a patrně nikoliv bez úspěchu. Mrtvá do letošního jara určitě nebyla, ale evidentně chřadla. Nynější odposlechy jsou tudíž něco podobného jako záběry intimních chvil dvou lidí, o nichž všichni vědí, že spolu žili. Takové obrázky ponechají chladného jen málokoho, leč jen málokdo se z nich doví něco z gruntu nového.

Nový je však dosud málo vídaný tvrdý útok na jednu politicko-ekonomicko-mafiánskou skupinu. Střely jsou to ostré a mimořádně výbušné, vypalované postupně i s cílem zabrnkat někomu pořádně na nervy. Což se patrně povedlo ve větší míře, než střelec očekával, poněvadž Roman Janoušek s velkou pravděpodobností panáky (a možná i drogami) zaháněl velký stres a boural, neboť přebral. Velmi brizantní je též uvedení zdroje: únik z BIS via ABL. Důsledky této linie celého případu asi nejsou zdaleka vyčerpány a lze se nadít i série následných výbuchů.

Až zlověstné je též ticho, jaké se rozhostilo po celé politické scéně. Politici, včetně opozičních, se k případu takřka nevyjadřují, a pokud ano, tak jen když opravdu musí. "Cum tacent, clamant," řečeno s Ciceronem. Neboli: Tím, že mlčí, křičí, svým mlčením na sebe cosi závažného "výmluvně" prozrazují. Mají strach, někteří z nich rovnou stažený zadek. Není divu, skoro každý český politik má svého Janouška a úplně každý má mobil, přičemž šifrovací "malej" zase vlastní jen někdo. Jako kdyby nikdo nevěděl, jaká bude další rána a kdo do celé šlamastyky ještě může spadnout. Atmosféra nemá daleko k Moskvě krátce poté, co Stalin začal čistky mezi starými bolševiky.

Klíčová otázka tedy zní: Kdo je Stalin? BIS (její část), zhrzená tím, že léta "vysílá do zdi"? Nastupující superkmotři? Marťani? Staří, opotřebovaní žraloci jsou zkrátka likvidováni novou silou, tajemným Neznámem. Neznámo je evidentně silnější, má totiž na staré dravce kompro, oni na něj patrně nikoliv. Proto hynou. Na koho všeho má ale Neznámo ještě kompro? Nevíme.

Nástup nové totality samozřejmě nehrozí. Spíše další propracování stávajícího klientelistického systému. Obecné parametry naší současnosti tomu jen nahrávají. Politická elita je evidentně slabá, ustrašená, zpravidla s nějakým tím máslem na hlavě. Společnost je sice naštvaná, nedokáže se však sama účinně zorganizovat. Holešovská výzva odrazuje už jen svým hospodským negativismem, nepřináší žádné řešení, a tudíž ztrácí šance na rozsáhlejší podporu. S odbory to není o mnoho lepší. Tříšť nevládních organizací se mezi sebou neshodne ani na společné akci na záchranu nějakého bobra. A Facebook byl zatím v politice dobrý pouze k vajíčkové kanonádě na Jiřího Paroubka, což bylo sice (pro mnohé) zábavné, leč šlo též o čirý (či spíše žloutkový) negativismus.

Hospodářská krize (nebo stagnace) pak nutí i velké hráče přilepit se více na stát, je to bezpečnější a mnozí z nich jinak vůbec nepřežijí. Což vyvolává další tlak na propojení byznysu a politiky, přičemž krize či strach z krize (ono "nechceme skončit jako Řecko") může této dnes proklínané vazbě dodat patřičnou legitimitu. Novou odrůdu politického vína však nelze chladit v ledničce Pavla Béma, kterou mu sehnal Roman Janoušek. Možná i proto musí noví draví savci dokončit likvidaci starého bémovskojanouškovského jurského parku.

Strach pak nemají jen politici, ale i jejich voliči. Bojí se, že přijdou o svůj konzumní "krásný nový svět" nákupních a zábavních center, dovolených v Egyptě a podobných radostí. Proto radši vsadí na jistotu rozumného propojení byznysu a politiky, kde se nepokrade tak okatě, než na snahu o nějakou další revoluci.

A nutno zmínit ještě jeden dobový trend, o němž informoval server iDNES.cz počátkem tohoto týdne. Google si údajně nechal patentovat technologii, která udělá z každého mobilu takřka dokonalého "fízla". Speciální kamery či senzory zjistí, kde uživatel je, o čem se zrovna baví, jaké jsou v daném místě tlak, teplota apod. Systém vše vyhodnotí a uživateli pošle dané situaci odpovídající reklamu – prý třeba na deštníky. Dají se na tom vydělat miliardy, ale dá se s tím též dosáhnout takřka dokonalé kontroly. To bude, panečku, kompra!

LN, 29.3.2012

Autor je politolog