aneb Francie - ČR 1:0

A zase ta Francie! Kdybychom teď měli do mapy zakreslit polohu pověstného města Kocourkova, pravděpodobně jej umístíme někam na francouzskou půdu.

Zdá se, že ve světle posledních několika zpráv ze země galského kohouta bledne i sláva příslovečného českého úředního šimla a to už je co říct, znalec místních poměrů jen uznale hvízdne.

Na co narážím? Nejnověji na zprávu, kterou začátkem týdne přinesla francouzská média, která informovala o neuvěřitelné kauze jednoho bývalého vysokého úředníka z radnice města Sainte-Savine. Říkám bývalého, protože dotyčný úředník už přes 10 let ve své funkci nepůsobí. Přesto si však celou tu dobu pravděpodobně velmi pohodlně žije na obecní útratu. Ale aby bylo hned od začátku jasno, není to žádný podvodník. Vše se děje s požehnáním platného zákona z poloviny osmdesátých let, podle kterého má i po propuštění každý vysoký státní úředník ve Francii nárok pobírat od svého bývalého zaměstnavatele i nadále plat ve stejné výši jako dosud, a to až do doby, než si najde srovnatelné zaměstnání.

Zdá se vám to jako nepravděpodobný vtip? Omyl! Dosvědčit vám to může i dalších 150 dalších bývalých úředníků, kteří se podle deníku Le Figaro nacházejí ve stejné situaci.

To mi připomíná kauzu s knihou, kterou před několika lety napsala jedna bývalá francouzská úřednice vystupující pod pseudonymem Zoé Shepardová. Mladá žena, která vystudovala prestižní školu pro francouzské státní úředníky, nastoupila na své první místo plná ideálů. Jak o tyto ideály přišla, popisuje ve své knize: francouzský úředník za celý měsíc reálně neodpracuje ani standardní týdenní pracovní dobu a zbytek pracovní doby tráví na sociálních sítí, v družném hovoru s kolegy či „pauzou“ na kávu. Zainteresovaná místa na tato obvinění nereagovala příslibem nápravy či přinejmenším prošetření. Naopak ženu obvinila, že knihou lehkovážně ohrozila důvěryhodnost celého systému. Jako by snad ještě nějakou měl!

Nejsmutnější na tom je, že podobně společensky prospěšných úředníků má Francie celou armádu - ve Francii totiž pracuje ve státní správě každý pátý zaměstnanec. A žádný z nich určitě není špatně placený. Na druhou stranu je od nich hezké, že i ve svém blahobytu mají péči o blaho ostatních zaměstnanců třeba i v komerčním sektoru a třeba i z České republiky. Škoda jen, že to čeští řidiči kamionů, které nedávno francouzská policie začala pokutovat za to, že mají na francouzské poměry příliš nízké platy, tak úplně nedocení.

Nedělejme si ale iluze: i my v Česku máme máslo na hlavě. Nebo jste snad v poslední době slyšeli o tom, že by se státní úřednický aparát nějak redukoval? Úředníků máme stále víc, a tak by se člověku chtělo věřit, že bude-li lidí na určitou práci víc, také toho více a lépe udělají. To možná platí v soukromé sféře, ale ve státním sektoru je efekt přesně opačný. Jak jinak si vysvětlit situaci, kdy s rostoucím počtem lidí, kteří „na tom makají“, se neustále a do neuvěřitelné míry protahuje délka povolovacího procesu ve stavebnictví a administrativa bují a bují, až se z ní stane džungle nesložitějšího stavebního práva ze všech zemí EU. A tak získat stavební povolení na větší bytový projekt trvá klidně i pět let, u složitějších staveb však ještě podstatně déle.

A tak se ptám, jestli u nás náhodou není situace podobná jako ve Francii. Možná nemáme podobný zákon jako ten francouzský o vyplácení mzdy propuštěným úředníkům, rozhodně se ale nedá říci, že by se náš státní úředník v práci přetrhl. A určitě by nikdo z nás ani nepomyslel na to, aby chudáky úředníky stresoval tím, že by snad za svou liknavost a nekompetentní rozhodnutí měli nést odpovědnost, neřku-li následky. A dokud to tak necháme, může si český úředník, stejně jako jeho kolega ve Francii, pochvalovat, že má práci snů.

Autor je generální ředitel a předseda představenstva Ekospol a.s.