aneb Od stranického vítězství k před-koaliční defenzívě

Ještě před pár dny byl Bohuslav Sobotka v situaci, která se na první pohled jevila jako jeho velký úspěch. Dokázal porazit vnitrostranickou opozici. Stalo se tak poté, co potenciální koaliční partner Andrej Babiš deklaroval, že o vládě bude vyjednávat jen se Sobotkou. Ten následně ovládl stranické vedení a prezidentu Zemanovi nezbylo, než aby svého neoblíbence pověřil sestavením vlády. V průběhu vnitrostranických sporů měl Sobotka i jasnou podporu mainstreamových médií, včetně těch, která jsou v Babišově vlastnictví.

Vyjednávání o vládě a o jejím programu však náhle postavilo předsedu ČSSD do role, v níž pouze defenzivně čelí návrhům a požadavkům ANO 2011. Mediální přízeň se od něj odklonila. Babiš se obratně staví do role toho, kdo vnese do státní správy "nový vítr" z byznysu, zatímco Sobotka je po dvaceti letech v různých politických funkcích činěn spoluzodpovědným za současný stav.

V programových otázkách dochází sice k dílčí shodě, a to i v citlivé otázce daní, nicméně ve velmi obecném rámci. Až dojde na lámání chleba a konkrétní zákony, je zaděláno na spory. Sobotka je navíc v nepopulární pozici toho, kdo s ohledem na priority vlastní strany hájí zvyšování daní, zatímco Babiš může alespoň prozatím opakovat populární hesla o ušetření peněz ve státní správě a o zlepšení výběru daní.

V personální politice je Sobotka pod ještě větším tlakem. Sobotní dohoda na obsazení postu předsedy sněmovny pro ČSSD je jen velmi malým ziskem, pokud byl vykompenzován postem ministra financí pro ANO. Rozhodující pro měření sil bude nyní zřejmě střet o funkci ministra vnitra. Dlouhodobě připravený Jeroným Tejc je nyní mimo hru (pokud nebude ministrem jmenován František Bublan a nepožádá ho o pomoc). ANO si dělá na funkci zálusk. I pokud se nakonec ministrem vnitra stane kandidát sociální demokracie, bude moci Babiš jeho neúspěchy v tzv. boji proti korupci omlouvat s tím, že ANO navrhovalo lepšího.

Celkově se nyní ČSSD stává spíše trpěným nástrojem pro další expanzi ANO v politickém středu, zatímco nalevo již KSČM kritizuje sociální demokraty za neplnění volebních slibů. Bohuslav Sobotka je tedy v sevření dvou velkých soupeřů a cesta z něj není jednoduchá. V jeho zájmu nyní nejsou ani předčasné volby, protože strana nemusí zopakovat ani "vítězně nevítězný" výsledek z posledního klání. Pokud se Sobotka stane předsedou vlády, jeho pozice při nástupu do funkce bude zřejmě nejsložitější na tomto postu od druhé Klausovy vlády.