Poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský napsal (v Právu 29.6. a v NP 30.6.), že Miroslava Němcová nemůže být předsedkyní Poslanecké sněmovny proto, že jednak verbálně podpořila protiparoubkovské demonstrace, jednak projevuje osobní názory, které Jičínský zjednodušeně nazval „antikomunismem“, což jí prý znemožňuje hrát roli jakéhosi nestranného vyvažujícího činitele stojícího jako svorník v čele Sněmovny.

Jičínského tvrzení obsahuje několik „ale“. Miroslava Němcová jistě nikdy nevystoupila s projevem, který by láskyplně hájil komunismus, komunisty a komunistické myšlení a činy. Zcela spontánně podpořila lidové protesty proti Paroubkově zásahu proti Czech-teku, kdy čerstvě designovaný premiér nechal rozehnat tanečníky policejními jednotkami, čímž leckomu připomněl málem již zapomenuté časy „palachiád“, kdy stejným způsobem rozháněla Veřejná bezpečnost ty, kdo se shromáždili, aby vyjádřili svou nespokojenost s režimem. Policejní zásah byl veden v obou případech proti názorovým, a tedy přeneseně politickým odpůrcům, byl veden z politických důvodů a politickými prostředky, a proto Němcové stanovisko bylo tedy zcela zákonitě politické.

Nejsilnější káva je však obsažena v Jičínského domněnce, že Miroslava Němcová nedostatečně splňuje jeho představu o svorníku v čele Sněmovny. Jak by se pak dala hodnotit čtyřletá práce Lubomíra Zaorálka v téže funkci? Vzpomeňme na Zaorálkovo ryzí stranictví (ČSSD), kdy dával z empiru jasně najevo své pohrdání příslušníky jiných stran a názorů (zejména si v tomto směru vychutnával Václava Klause v období červenec 2002 - únor 2003, tedy tehdy, když Klaus byl poslancem, už ne a ještě ne vysokým ústavním činitelem. Zaorálek se velice usilovně činil v dobách, kdy tehdejší premiér Vladimír Špidla odvolával Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (duben 2003). Tehdejší vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny byla vším možným, jen ne projevem nestranného svorníku a reprezentanta celonárodní vůle.

Chápu Zdeňka Jičínského, spolutvůrce čl. 4 ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960, jímž se zakotvila vedoucí úloha KSČ ve státu a společnosti. Chápu jej, že těžko nese, aby v čele orgánu, v němž sám úctyhodně dlouho (už vzhledem v jeho věku) a neúnavně zasedá, stála osoba, jejíž názorový profil je zcela odlišný od toho jeho, s níž nemá sebemenší průnik, a to i – a zejména – v pojetí základních politických pojmů, jako je pluralita a demokracie. Nicméně prof. Jičínský by se (právě vzhledem ke svému věku a zkušenosti) měl vyvarovat podpásové argumentace. Ta totiž patří právě do slovníku komunisty, nikoli demokrata.

(Psáno pro Česká média)