Povyk nad zprávou, že Agentura Bílý lev ještě loni sledovala občanského aktivistu z Prahy 11, je do značné míry iracionální. Přesto se dá pochopit. ABL do léta 2010 vlastnil Vít Bárta. Později agenturu prodal svému bratrovi a ten se záhy zbavil její detektivní divize. I tak ale na rodině Bártů stín z více či méně dávného slídění vězí. Umocňují jej dříve publikované dokumenty, podle kterých Vít Bárta chladnokrevně spojoval politickou budoucnost Věcí veřejných se svým soukromým podnikáním. Pozoruhodné je též angažmá Kristýny Kočí, jež měla původně stranickou buňku na Praze 11 vést. Dnes, bohužel až po svém rozkmotření s Bártou, velmi zasvěceně hovoří o konkrétníchmateriálech týkajících se sledovacích akcí.

Tady, a navíc možná ještě u ne zcela přesvědčivých vysvětlení Víta Bárty, čistě véčkařský rozměr skandálu končí. Agentura ABL se totiž chovala tržně. Někdo jí zakázku nabídl a patřičně za ni zaplatil. Proto je mnohem zajímavější znát, kdo je oním klientem. A jedná-li se o politika, například z tamní radnice tradičně vedené občanskými demokraty, měl by se zpovídat především on, nikoli rodina Bártů. Pokud jde o roli detektivů ABL, je zde ale také závažná otázka. Pakliže měli vytipovaného aktivistu, v civilním životě pekaře, pod kontrolou i loni v červnu, musejí něco vědět o jeho tehdejším brutálním fyzickém napadení. Přinejmenším mohou čelit podezření z neposkytnutí pomoci či nepodání svědectví policii.

Celá aféra, která bude mít nepochybně další díly,se táhne již přes rok. To je dost času na to, aby odpovědní lidé pohnuli s jejími souvislostmi. A dodejme, že času promarněného. Komunálně-politická rovina zůstává nevyřešena, žádný průvan se Prahou 11 neprohnal. Zpřísnění se nedočkaly ani zákonné normy. Přitom vnitru donedávna velel Radek John a vládní legislativu má nyní pod palcem Karolina Peake, tedy funkcionáři Věcí veřejných. Politici mohou zvesela, stejně jako jiní soukromníci, nechávat špehovat své bližní. Bezpečnostním agenturám přináší tento byznys slušné výdělky. Pomáhat a chránit jejich posláním není. To přísluší státní policii, z níž ovšem tu uniknou databáze pro privátní očka, tu informace ze živých spisů novinářům. A zatímco se politické špičky tlučou po hlavách, běžní občané musí v těchto divokých podmínkách žít. Když už ničím jiným, je mediální pokračování slídilské kauzy alespoň cennou výpovědí o tristním stavu věcí veřejných s malým "V", prostě o nemocné a neléčené společnosti.

Psáno pro ČRo1