Gorily neznají politiku. Samci se mezi sebou rvou tak dlouho, dokud jeden nevyhraje. Vítěz pak sežene dohromady všechny dostupné samice a stráví zbytek kariéry vůdce bráněním neměnnosti stavu. Šimpanzi naopak prokazují, že politika je podstatně starší než lidská civilizace. Vytvářejí totiž koalice,postavené na vzájemné výhodnosti, takže nejsilnější v tlupě nemusí být nutně tím nejmocnějším.

Holandský biolog Frans de Waal to ve svojí průkopnické práci „Šimpanzí politika – Moc a Sex u opic“, prokázal už před pětadvaceti lety. Listování touto knihou při přímém televizním procesu prezidentské volby v České republice představuje jeden z nejzásadnějších intelektuálních zážitků posledních let a všem ho pro sledování druhého kola vřele doporučuji.

Základním problémem české politiky se z tohoto pohledu jeví fakt, že velké politické strany a jejich nejužší vedení se už deset let chovají jako gorily, zatímco velká část volených zástupců, a, především, občané, mají tendenci chovat se stejně pragmaticky jako šimpanzi. Sebesilnější šimpanz se ale gorilou nikdy nestane, a čím víc se o to bude snažit, tím víc se budou ostatní cítit ohrožováni - a tím silnější koalice proti němu vzniknou. Vůdci gorilích tlup prostě šimpanze nikdy nemohou pochopit, protože jejich jediným cílem je dobýt moc, zůstat u ní za každou cenu - a co nejdéle. A pak se jednou ostatní šimpanzi spojí…

V tomto ohledu není věru rozdíl mezi chováním vedení ODS a ČSSD v posledních deseti letech. Přes všechny krásné sliby a řeči o službě veřejnosti jde v tomto pojetí politiky pouze o dobytí moci a její udržení, co nejdéle to okolnosti dovolí. Prosadí-li ODS opětovné zvolení Václava Klause, bude to Pyrrhovo vítězství. Dynamika reformní spolupráce vládní koalice a mezinárodní prestiže státu bude obětována nestravitelnému vítězství v nedůležité rvačce o prosazení rozmazaného symbolu údajné neomylnosti a ideologické pevnosti. Důsledkem bude dlouhodobě oslabená vláda a riziko rozložení lidové strany, která v minulosti sloužila všem jako koaliční potenciál při vytváření jakékoliv vlády bez komunistů. Neracionální polarizace Sněmovny ještě dále zpomalí nutný proces reforem. Nejpravděpodobnějším vítězem příštích voleb pak bude koalice sociálních demokratů s komunisty. ODS může prosadit svého prezidentského kandidáta, ale přijde o vnitřní soudržnost – a smysl pro poslání reformy. Moc a její atributy, včetně zasahování do architektury či utrácení veřejných prostředků k propagaci pořádání v našich podmínkách nesmyslných olympijských her, se stanou důležitějšími než obsah politiky - tedy koalice, kterou s námi, prostými šimpanzi ve stádě, ODS ve volbách uzavřela. A ČSSD se chová velmi podobně už od konce opoziční smlouvy v roce 2002.

Jak dokazuje Frans de Waal, násilný způsob chování opic se prakticky nedá změnit. Pro českou politiku by to byla tragická zpráva, protože by současným velkým stranám prakticky nedávala šanci ani na generační změnu. Zbývá doufat, že volby mohou někdy posloužit jako otrávené maso z následujícího příběhu ze stejné knihy. Velká smečka paviánů v Masai Mara si navykla každý den probojovat se územím jiné smečky až na smetiště u hotelu. K vybojované potravě se tak dostali jen ti nejdrsnější a nejkonfliktnější samci. Smečka se logicky a rychle stala nejagresívnější skupinou paviánů v kraji. Hotelový správce, který měl věčných rvaček plné zuby, vyhodil na smetiště otrávenou návnadu. Všichni samci, kteří se na smetiště probojovali, zemřeli. Zkoumané stádo tak přišlo o všechny agresívní samce. Přes noc se změnilo v oázu spolupráce a mírumilovnosti. Paviání samci po pubertě navíc povinně migrují, takže do smečky neustále vstupují cizí mladí samci, kteří přebírají většinový způsob chování ostatních. Po čase se zjistilo, že přes úplnou generační výměnu samců se ve smečce udržel po více než deset let zřetelný pacifismus, tolerance, větší čistota, vyšší porodnost a „výjimečně nízká úroveň stresu“.

13.2.2008

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)