Sociální demokraté, a zejména jejich předseda provolávají do světa: „Vidíte, my jsme to říkali! Pracovní skupina státních zástupců potvrdila, že Kubiceho zpráva nemá pravdu!“ A požadují prošetření vzniku Kubiceho zprávy a ústy bývalého ministra vnitra Bublana vyzývají premiéra Mirka Topolánka, aby se „omluvil nejen Jiřímu Paroubkovi a ČSSD, ale především všem občanům, kteří byli v posledních parlamentních volbách podvedeni“. Požadavků je víc: ministr vnitra by měl podle ČSSD vyvodit z věci osobní zodpovědnost - zřejmě má odstoupit? -a personální důsledky ve vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu - patrně má odvolat podplukovníka Kubiceho.

Zpráva státních zástupců

Skutečnost však není tak jednoduchá, jak by si pan Paroubek a jeho věrní přáli. Možná zprávě státních zástupců špatně rozuměli, vlastně by ani nebylo divu, neboť je sepsaná dost neuvěřitelným „úředním“ jazykem. Jen jeden příklad: „Zatímco některé orgány činné v trestním řízení přímý a zjevný vliv na kvalitu řízení nezaznamenaly, jiné argumentovaly např. příznivým vlivem v důsledku ochoty svědků vypovídat a další naopak nepříznivým vlivem, zejména pokud jde o přerušení komunikace mezi potenciálními pachateli. Vliv na řádný průběh přípravného řízení je obtížně verifikovatelný, a proto skupina VSZ nemohla dospět v tomto směru k jednoznačnému a hodnověrnému závěru.“ V takovém labyrintu může člověk snadno zabloudit.

Nicméně zpráva výslovně říká dvě věci: že se na žádného státního zástupce nikdo neobrátil ve snaze ovlivnit jeho rozhodnutí a že státní zástupci ani nemají žádnou informaci o tom, že by se někdo v tomto smyslu obrátil na některého policistu. To také televizním divákům oznámila mluvčí Vrchního státního zastupitelství a po ní i nejvyšší státní zástupkyně. Státní zástupci pochopitelně hájí vlastní řady a nejspíš to dělají docela poctivě, zeptali se příslušných kolegů, zda byli ovlivňováni, a ti jim odpověděli, že nikoli. Takové zjištění ovšem nepraví nic o tom, zda do státní správy prorůstá organizovaný zločin, nebo ne. Jednak existují i jiné cesty než ovlivňování státních zástupců anebo policistů, jednak by se policista spolčený s politikem nebo členem mafie patrně se svými kontakty dozorujícímu státnímu zástupci nepochlubil. Což platí pochopitelně i o státních zástupcích samotných: kdyby některý státní zástupce například přijal peníze od příslušníků organizovaného zločinu anebo uposlechl pokyn politika, taky by se s tím asi nesvěřil pracovní skupině, která takové porušení úřední pravomoci vyšetřuje.

Vykládat tedy zprávu státních zástupců jako očištění ČSSD od podezření je mylné. Všichni se přece pamatujeme na řetěz zatýkání státních úředníků před loňskými volbami. Možná že ovlivnil smýšlení voličů víc než celá Kubiceho zpráva. A nelze opomenout ani případ, který čerstvě připomněl Miroslav Macek: schůzku Jiřího Vyvadila s Tomášem Pitrem a jeho následnou návštěvu u soudce, který měl Pitrův případ na starosti. Lze předpokládat, že jim pan Vyvadil nepřišel ukázat svou sbírku motýlů.

Příslušníci organizovaného zločinu se snaží pronikat do policie a státní správy, co svět světem stojí. Jednak chtějí zabránit vlastnímu trestnímu stíhání, jednak - prvotně a především - usilují o přijetí takových zákonů, aby se jejich zločinnému podnikání dobře dařilo a aby nemuseli své kolegy či sebe sama vytahovat z trestních stíhání.

Česko není výjimkou

Skutečně nelze předpokládat, že by se zrovna v Česku nic takového nedělo. Sociální demokracie byla u moci osm let, její představitelé měli nejvíce příležitostí ovlivňovat zákony a výnosná výběrová řízení. Logicky si k nim mafiáni hledali cestu a loňská zatýkání celkem jasně ukazují, že se jim to nejednou podařilo. Je to samozřejmě činnost odsouzeníhodná a doufejme, že bude po zásluze potrestána. Je to však jev, který se vyskytuje všude na světě a neříká nic specifického o ČSSD.

Úporná snaha sociálních demokratů „vyvrátit“ zrovna Kubiceho zprávu není úplně pochopitelná. Jména jako František Vybíral či Zdeněk Doležel (které Jiří Paroubek přezíravě nazývá „šibaly“, jako by jejich trestná činnost byla jen klukovské zlobení) přece jasně ukazují, že mafiáni a podvodníci do ČSSD přístup měli a nejednou byli ve svých nekalostech úspěšní.

LN, 26.4.2007