Jsme o kousek blíž k poznání, kdo nás tahal za nos

Jednomu by se snad i Andreje Babiše zželelo. Šéfa hnutí ANO provází kauza Čapí hnízdo už sedmým rokem. Takto si asi právo na rychlý proces nikdo nepředstavujeme. Teď se konečně rýsuje projednání případu před soudem. Babiš se kupodivu neraduje. Podle něj jde o vykonstruovaný politický proces.

To by ale měl mít jako první radost, že vyvázne ze spárů státního zástupce Jaroslava Šarocha a dočká se řádného soudního přelíčení s právem na obhajobu.

On se však místo toho do posledního okamžiku vydání k trestnímu stíhání bránil. Počíná si takto člověk s čistým svědomím?

V soudní síni ožijí omleté debaty, co je a co není malá farma s nárokem na čerpání evropských dotací, komu papírově a komu fakticky Čapí hnízdo patřilo, i zda byla, či nebyla někomu způsobena škoda.

Na jedné straně uslyšíme, že je Babiš se svojí někdejší spolupracovnicí Janou Nagyovou (dřív Mayerovou) na pranýři za operaci, kterou beztrestně provedla spousta jiných podnikatelů, na straně druhé budou mnozí vznášet podezření, zda coby politik nechtěl zamést svoji špínu pod koberec.

Také se otevře další díl srdceryvné ságy rodu Babišů. Byl to expremiér, který do projektu, jejž druhdy označoval za svůj nejlepší, namočil členy své rodiny. Od Andreje-syna přitom už několik měsíců slýcháme jiný popis události než od Andreje-otce. Výpověď juniora nejspíš spolu s výpověďmi bankéřů pokládá obžaloba za svůj čerstvý trumf.

Teď nechť koná ruka spravedlnosti. Jak dlouho jí to potrvá, je ve hvězdách.

Prakticky s jistotou se dá odhadnout, že dříve proběhne volba nového prezidenta než padne pravomocný rozsudek. Těžko říct, zda Babiš baží po imunitě hlavy státu.

Pravděpodobnější je, že by zvolení pokládal za satisfakci a za dovršení kariéry úspěšného muže, který dosáhl všeho, čeho chtěl. Babiš ještě kandidaturu oficiálně neohlásil, ale připustil ji a vybavil se už i obytným vozem pro cestování napříč republikou.

Se znalostí Babišovy nátury by překvapilo, kdyby se nepokusil zprávu o své obžalobě vytěžit sám pro sebe. Uslyšíme, že on je ten jediný, který tady myslí na lidi, zatímco stará korupční parta z devadesátek vymýšlí způsoby, jak se jej zbavit.

Bude hýřit emocemi, silnými slovy, ze soudní síně si vyrobí tribunu pro politické projevy. Žádný div. Máme za sebou hlasitou soudní peripetii Davida Ratha nebo příběh Jiřího Kajínka, jehož má dnes leckdo bezmála za národního hrdinu.

Voliče Andreje Babiše a hnutí ANO zpráva o obžalobě nerozhodí, ti jsou ve svých názorech neoblomní. Stejně se to má se sympatizanty vládního tábora.

Kdyby chtěl Babiš dosáhnout na elektorát, jímž dosud nedisponoval, musel by si obléct nejen protestní, ale vysloveně antisystémový háv. Patrně by to dokázal – a to by mu stezku na Hrad vydláždit mohlo, byť krize na Ukrajině asi zesílí poptávku i po jiném typu ústavních činitelů.

Leč člověk míní a život, respektive nemoci, mění. Nedávná Babišova hospitalizace naznačila, že se potýká s problémy, které u nejednoho člověka vedly k přeskupení priorit.

Co když Babiš dá místo vysilujících politických zápasů přednost rodině, anebo byznysu, jemuž se celý obětoval? Nikdo by mu takové rozhodnutí nemohl vyčítat.

My si každopádně přejme, ať soud dříve, či později řekne, jak to s Čapím hnízdem a údajným podvodným jednáním kolem něj bylo.

Ne proto, že by se neodehrály vážnější zločiny, ale poněvadž se nesluší tahat veřejné mínění za nos. Buď se toho dopustil Babiš, nebo orgány činné v trestním řízení. Obojí by bylo špatně. Ale zasloužíme si vědět, na koho a na co si dát do budoucna pozor.

Autor je politický analytik