Možná se co nevidět roztrhne v České republice s novými politickými stranami pytel. Jednu naservíruje Jiří Paroubek, založení další zvažuje předseda iniciativy D.O.S.T. Ladislav Bátora. Dost specifickým úkazem ale je nápad na ustavení romské politické strany. V tu může vyústit reakce Romů na vzrůst sociálního a etnického napětí, které probulalo nejvíce na severu Čech.

Již zkraje devadesátých let měla tehdejší Romská občanská iniciativa slušný věhlas a hlavně také poslance, zvolené na kandidátce Občanského fóra. Následné pokusy o zakotvení v zákonodárných sborech byly marné a Romové bodovali leda v rámci etablovaných partají, především zelených a sociální demokracie. Nyní volají "tady jsme" (Adaj) a chtějí to opět zkusit sami.

Je to chyba. Především proto, že etnicky laděná partaj bude mít sklon sklouzávat k programové omezenosti, ba vyprázdněnosti. Delší životnost náleží zejména subjektům, které prostupují vícero cílovými skupinami. Romská strana by vedla spíš k diferenciaci než k integraci, sotva lze totiž čekat, že by do ní vstupovali nebo ji masivně volili neromové. Kromě toho je Česká republika poměrně homogenní zemí, v níž etnicky či sociálně laděné politické projekty budou docela pochopitelně živořit na okraji zájmu.

Romská strana by nadto nemusela ani zdaleka integrovat samotné Romy. Politolog Miroslav Mareš nedávno připomněl, že řada romských stranických projektů doposud zkrachovala, protože nebyla schopna obsáhnout větší počet proudů či klanů v romské komunitě. Také romský aktivista Vojtěch Lavička soudí, že "něco podobného by mohlo fungovat jen lokálně na velmi malých místech, kde romskou komunitu tvoří jedna nebo dvě rodiny." Jeho postřeh vychází z toho, že na komunální úrovni už romské autority existují a mají i solidní šanci těšit se respektu nezabedněných příslušníků majoritní populace.

Mnohem zajímavější cestou, pro Romy i většinovou populaci, by ale bylo vstupování Romů do zavedených stran a jejich umísťování na nikoli nevýznamná místa na kandidátních listinách. Stávající strany by k otevření se Romům - ale proč mluvit jen o nich a nezmínit třeba i Vietnamce a další minority? - mohla motivovat vyhlídka na oživení či jiný styl politické práce, oslovení nových voličů, ale i odpovědnost za formování tuzemské pospolitosti soudržné, spolupracující a neštěpené umělými rasovými rozbuškami

Více než samostatnou stranu Romové potřebují vlastní silnou střední třídu. Ve Spojených státech amerických se například v minulém století dostávala do popředí práva a zájmy tamních afroameričanů. Na počátku byla u nás tolik zpochybňovaná pozitivní diskriminace, která černochům umožnila studium na vysokých školách a práci pro státní instituce. Na základě toho se zrodila černošská střední třída, jež si pak přirozeně hledala i svoji politickou reprezentaci.

Nedávno se v Brně setkala část romských elit a debatovala v neposlední řadě o možném vzniku jakési zaštiťující organizace. Záhy se však objevily spekulace o reprezentativnosti tohoto podniku. Ozývají se také hlasy pochybovačů, kteří spojují podobné aktivity s úzkými zájmy některých podnikatelských skupin. I z toho lze odhadnout, čím vším, a ještě ve větší míře, si bude muset projít případná nová politická strana.

Pokud vznikne, popřejme jí úspěch. Pamatujme ale, že naléhavou práci, která čeká na stávající vládu, zákonodárce a reprezentanty krajské a místní samosprávy, neodvede. Nemluvě o tom, že ve vyspělé demokratické společnosti se rozdíly mezi jednotlivými jejími členy zbytečně neakcentují: všichni jsou rovnoprávnými a odpovědnými občany.