Evropskou levici nepřestává vábit zastropování nájmů. Ideálu důstojného a dostupného bydlení pro všechny se dá ale dosáhnout i jinak – a bez takových vedlejších škod.

Evropský soud pro lidská práva potvrdil svůj starší rozsudek, podle kterého musí Česká republika doplatit třem pronajímatelům bytů rozdíl mezi regulovaným a obvyklým nájemným (celkem 2,19 milionu korun) a náklady řízení (227 tisíc). Dvěma z nich přiznal i náhradu nemajetkové újmy (162 tisíc).

Stěžovatelům podle rozsudku „výše regulovaného nájemného ani nepokrývala náklady na opravy, rekonstrukci a údržbu předmětných bytů, tím spíše jim neumožňovala dosáhnout přiměřeného zisku“. Zároveň nemohli smlouvy vypovědět. „Právní předpisy týkající se nájemného tak představovaly zásah do jejich majetkových práv.“

Všichni tedy doplatíme (sice jen symbolicky, ale nejspíš ne naposled) na perverzní přesvědčení prvních porevolučních vlád ODS a ČSSD, že sociální politiku může za stát dělat a platit v podstatě náhodně vybraná část obyvatel. Dvojí trh s bydlením, který se po sérii kulišáren sjednotil teprve před čtyřmi lety, byl podobně absurdní, jako kdyby bezplatné taxíky pro seniory museli provozovat místo obcí majitelé aut se sudým číslem na značce. Bez ohledu na to, jestli šofér náhodou není potřebnější než pasažér.

Když se Petr Mach shodne s Paulem Krugmanem

Strašidlo cenové regulace nájmů ale obchází Evropou pořád. Před dvěma lety se k ní vrátili v Berlíně – k radosti smetánky žijící v loftech: „Výsledky sice ukazují, že reforma nájmy mírně snížila, týká se to ale především drahých bytů a rozdíl se záhy tenčí. Původní cíl reformy, tedy dostupnější nájemní bydlení pro nízko- a středněpříjmové domácnosti, zůstává po roce od zavedení nenaplněný,“ hodnotí opatření v první studii ekonom Lorenz Thomschke.

V Británii zas obnovení regulace sliboval lídr (nakonec jen těsně neúspěšných) labouristů Jeremy Corbyn. Paradoxní je, že i deník The Guardian, který ho před volbami podporoval, nedávno otiskl kritickou reportáž ze Stockholmu, kde cenová regulace vytváří dvojí trh s bydlením a úplatkářské sítě. A kdysi dávno napsal zdrcující kritiku regulace nájmů sám Paul Krugman, ekonomický guru moderní levice. Strmý růst cen bydlení mimo regulované byty a hořké vztahy mezi domácími a nájemníky? Oboje je „očekávatelné“ a „jak z učebnice“, napsal a připomněl „Murphyho zákon ekonomických opatření“: Ekonomové mají na politiku nejmenší vliv zrovna v těch v oblastech, o kterých toho vědí nejvíc a dokonce se o tom mezi sebou nehádají.

Neregulujte. Deregulujte, stavte, půjčujte

Ani shoda 93 procent členů Americké asociace ekonomů na tom, že „zastropování nájmů omezuje kvalitu i dostupnost bydlení“ ještě neznamená, že regulace jejich výše nemůže nikdy přinést cokoliv dobrého. Ale než někoho napadne hrát tuhle loterii, měl bych tři jistější recepty, jak bydlení v Česku (a Praze obzvlášť) zdostupnit:

Za prvé, zjednodušit a nejlíp i aktivně podporovat výstavbu bytových domů a čtvrtí ve městech – blízko firmám, školám, obchodům a hromadné dopravě. Bylo by například hezké dočkat se doby, kdy stavební úřady nebudou nutit lidi bez aut k nákupu parkovacích stání za stovky tisíc ke každému novému bytu. Krok správným směrem jsou třeba nové Pražské stavební předpisy – proč, to v Respektu vysvětlil Adam Gebrian.

Za druhé, obecní bytové domy neprivatizovat, ale naopak stavět. Kromě toho, že rozšiřují nabídku a že se dá jejich prostřednictvím mírně tlačit na cenu nájmů v okolí, lze z výnosů platit veřejné služby i bez dalšího danění ekonomické aktivity.

Za třetí, lidem ohroženým bezdomovectvím prostě dát peníze. „Může být totiž efektivnější pomoct rozvedené matce s dětmi se zaplacením kauce než následně financovat azylové domy a složitý návrat zpět do nájemního bydlení,“ půjčím si slova Daniela Prokopa. (Že by s takovou veřejné peníze končily v kapsách soukromníků? Jistě, tak jako v nich nakonec přistanou jakékoliv dotace a dávky, od příspěvků na školní obědy po nepodmíněný základní příjem.)

Bohužel – pár tisíc na ruku pro lidi v nouzi na počkání bude v programech vždycky vypadat hůř než boj proti hamižným domácím.