Okolo možného umístění americké radarové stanice u nás začíná být opravdu horko. Po několika týdnech vzrušených debat nejsme blíže ani dohodě na domácí scéně, ani zpřehlednění mezinárodních souvislostí našeho rozhodnutí. Spíše naopak. Rozpad domácího konsenzu přitáhl k našemu rozhodování a k naší rozhodovací schopnosti mezinárodní pozornost, protisměrné tlaky i snahu dojednat věc přes naši hlavu.

Jak se nám to stalo?

Počáteční blízké pozice ODS a ČSSD pokud jde o případné umístění radarové stanice u nás se vzájemně polarizovaly. Namísto navázání těsné spolupráce demokratických stran na přípravě společného stanoviska k zahájení konzultací s USA došlo k roztržce. Koalice konfrontačně odmítla parlamentní rozpravu k věci a nenastartovala ani jiné konzultační mechanismy. Výsledkem byl odklon vedení ČSSD od kompromisní pozice a příklon k odmítavému stanovisku, které může změnit pouze převzetí projektu ze strany NATO. ČSSD se navíc dopustila zahraničně politické chyby. Pod vlivem svých desorientovaných zahraničně politických poradců otevřela dveře vlivu Ruska na náš vnitropolitický dialog.

Chybná zahraniční a bezpečnostní politika.

Do rozpravy o radarové základně se nepříznivě promítla i protievropská politika ODS, která svůj euroskepticismus kompenzuje silnou pro-americkou rétorikou. Vyvolává tak neopodstatněný a zkreslující dojem alternativnosti mezi evropskou a americkou bezpečností a obranou. A protože jde o fikci, která je živena nejen v Praze, ale i ve Varšavě, vyvolávají protievropské postoje podezření o tom, kam vlastně Američané své dva spojence tlačí.

Zbytečné protievropské a protiněmecké výpady nám důvěryhodnosti také nepřidaly. Německé předsednictví EU začalo Američany nabádat k většímu ohledu na ruské bezpečnostní zájmy a kriticky hodnotit dosavadní jednání Washingtonu s Prahou a Varšavou.

Němečtí zelení dokonce umístění americké základny odmítli. Čeští zelení svůj souhlas podmínili jejím transferem pod kompetenci NATO.

Rozpad společného bezpečnostního a obranného zájmu.

Větší fragmentaci české zahraniční a bezpečnostní politiky si lze stěží představit, a to včetně jejích důsledků pro snahy Ruska vynutit si dohodu s Američany přes naše hlavy. Vnitropolitická konfrontace a rostoucí zahraniční ingerence snižují prostor pro věcný a důvěryhodný dialog a rozhodovací proces. V důsledku se tento stav může promítnout do poklesu vnitropolitické důvěryhodnosti hlavních bezpečnostních, obranných i spojeneckých argumentů, na kterých stojí odpovědné posuzování celé věci na straně veřejnosti, občanů a daňových poplatníků.

Otázka umístění či odmítnutí radarové stanice a jednání o ní již není výlučně naší vnitropolitickou záležitostí. Máme-li v této debatě udržet svůj mezinárodní kredit a svéprávnou pozici, musíme se snažit dospět ke společnému stanovisku doma. Toto stanovisko nevznikne pokračující konfrontací hlavních politických stran, ale kvalifikovaným a věcným pracovním dialogem.

Po prohlubující se izolaci z hlediska evropské ústavní debaty může přijít i marginalizace z hlediska naší účasti v bezpečnostním dialogu. A tak špatně na tom zase nejsme. Tak špatně je na tom jenom dnešní česká politika. Je ale pravda, že to v strategických otázkách bezpečnosti země není v naší historii poprvé.

Psáno pro ČRo 6

Autor, sociolog, je zakladatel společnosti Ivan Gabal Analysis & Consulting