Čtvrtek 19. června 2025, svátek má Leoš
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

POLITIKA: Radar míru

Otázka amerického radaru nabyla již v průběhu dlouhé jarní doby nepříjemné pachuti. Se značným zpožděním, nejen kvůli koordinaci s generálním tajemníkem NATO, přijela před týdnem Condoleezza Riceová konečně k nám podepsat dokument, od něhož se nyní štítivě odvrací většinové veřejné mínění, opozice, kverulanti uvnitř koalice (obzvláště zelení už jsou ze sebe navzájem úplně zelení), i sám pan prezident, který před ministryní zůstal raději schován v nemocnici. Má recht, není přece tím, kdo „by viděl za každým obláčkem na nebi raketu letící ze Severní Koreje nebo z Iránu, takhle se na ten svět nedívám.“ Není jistě jeho vinou, že si ho pak ale logicky do úst bere kupříkladu i takový pramalý přítel radaru jako věčný hudlař Paroubek: „Konec konců bezpečnostní rizika nevidí ani Václav Klaus.“ (Naše „Ne radaru“ je odpovědné, RP 7.7.). Nu, žádné velké nadšení se v českých luzích a hájích nekoná…

Nedosti však na tom všem; podepsat dokument Riceová přijela s ministrem, pod kterým se právě vládní koráb opovážlivě kymácí kvůli obzvláštnímu politického úkazu zvanému Čunek, zatím ještě s tradičně zmatkujícím šéfem z Valach za jeho šlechtickými zády, za bučení místních pacifistů, po nejčerstvějších obstrukcích polského, neméně nevděčného souseda, za hrozivého mručení ruského medvěda, co do Prahy dokonce k opozici na soudružskou návštěvu vyslal i jednoho svého generála, snad aby šéfovi Bushovi skrytě připomněl jeho lehkomyslné sliby Rusům ze Soči v dubnu o tom, jak na základnu také budou mít přístup, a dokonce ani ten mravenec Fico ze Slovenska neopomněl si přiložit na ohýnek polínko. Všeobecná hysterie kulminuje prostě úměrně absurditě všech těch doprovodných vnitro- i zahraničně-politických divadel…

Riceová navíc má i před prezidentskými volbami doma – není divu, že atraktivní „nejmocnější žena světa“ i přes široké úsměvy působila při příjezdu dojmem svojí starší sestry. Už se to holt vleče příliš dlouho a východoevropští trpaslíci vymýšlejí stále nové obstrukce. „Rozhodně respektujeme ratifikační proces,“ prohlásila nicméně ministryně, která ani na ty nejnepříjemnější otázky nikdy neodpoví jinak než plně a smířlivě. Byť jistě sama dobře ví, že „přiměřená míra společenského a politického konsensu“ o radaru v Česku, jak psal Pehe, by byla jen naivní iluzí. Je v tom jistě velká dávka státnické trpělivosti - český parlament totiž naopak zase počká na výsledek amerických voleb a náš pan prezident počká na výrok parlamentu. Všichni si zkrátka myjí ruce – kromě jednoho, toho, který se o radar zasadil nejvíc: ministra zahraničí Karla Schwarzenberga: „Jednání českého parlamentu by se nemělo řídit tím, co se děje v USA.“ Co už pak nicméně Riceové zbývá, než si Obamu předcházet: „Těžko bych uvěřila, že takovou kapacitou by americký prezident nechtěl disponovat.“ Mezitím jí ještě ale zbývá jezdit podepisovat takovéto smlouvy o míru, s národy, které ve svém najedeném pacifismu poklidně ztučněly do jakéhosi hurvínkovského švejkovství. Myslím přesto optimisticky, že i přes obecnou nechuť k radaru vezdejší se proces pomalu blíží k dobrému konci – ať už se teď česká politická elita zachová jakkoli hanebně, mise byla vykonána, mosty jsou postaveny.

Když už před mnoha týdny měla původně Riceová přijet, dobíhal právě na Nově bizarní komunistický seriál Chlapci a chlapi. Taková romantika zelených trenýrek zůstává dnes již zřejmě pouze pro sklaní masochisty, náhodný divák na leccos si však vzpomene: jak na tu potěmkiádu hleděl už v době, kdy měl sám sotva rok po vojně a jen se ušklíbal; jak pohrdal nivou ženskou otázkou „ - a byl jsi na vojně?“; jak svým synům závidí i přeje, že nejsou už nuceni marnit čas v zelené opičárně. A ne bez zadostiučinění čte dnes v novinách, jak bývalý velitel pluku z Loun, tehdejší soudruh major, dělá dnes coby generál armádě ostudu i zpoza oceánu. Pardon – tu prý dělají jeho nástupci na ministerstvu. Chudák zpěvačka Parkanová. Jak ale ono „utrpení vojína Kyslíka“ souvisí se sporným americkým radarem?

Dnešní obrana určitě není už o „vpravo v bok!“, natož pak o „zbraň – jistota!“ Současný svět, byť jsou jistě lidé stejní jako před sto či tisíci lety, nebojuje již o skývu: náš chléb je ropa, zdroje, finance. Daní za najedené pohodlí je, že je všechno daleko. Práce, moc, zákon, hrozba i obrana. I ochránce. Tento, byť Čechům tak trochu připomínající Mickeyho Mouse, vyznává v zásadě stejné civilizační hodnoty jako naše Evropa, je nejsilnější na světě – a je daleko: velmi dobré znamení. Že tu nechceme další cizí vojáky? Za těmito několika žádní kolegové na tancích nepřijedou – nemají k tomu důvod. Ruský kozák hnal své koně k Rýnu, americký kapitalista potřebuje ale pouze klid k podnikání. Ten za něj obstará technika. Chtějí od nás jen jedno: naše místo na mapě světa, jednu kótu, kopeček. Tam si chtějí opřít svoji vlastní obranu proti Arabům, jež budou nejspíš v budoucnu ohrožovat nejen je. Není od věci přijmout za holou, nemilosrdnou pravdu faktický vývoj demografické situace ve světě: za sto let nebude člověk bílý, ale žlutohnědý. Současný světový Řím nám nabízí, že si nás před barbary ochrání - je to tak nepochopitelné? Zatím tu stále ale vládne všeobecný pocit bezpečí, takový dokonce, že populistické heslo „nechceme tu žádné vojáky, ani ruské, ani americké“, se těší všeobecnému potlesku i od lidí jinak soudných. Jako by ani neplatily v dějinách stále tytéž principy o úloze slabého mezi silnými...

Soudruh Filip, který by nejspíš na vojně dělal politruka, by tam asi zelené trenýrky pod uniformou nosit nemusel. Jistě i proto je pro něj ta šťastná chvíle Čechů „dnem národní hanby“: „Podepsaná smlouva o umístění základny Národní protiraketové obrany USA na území ČR je nejhlubším a nejhrubším zásahem do státní suverenity ČR od roku 1990“ – ano, je, soudruhu, a pámbu za to zaplať. Současná zdejší liknavost stane se jistě smutnou součástí historie české nevědomosti, potomky nejspíš nakonec podobně opovrhovanou, jako když dnes blahovolně shlížíme na naivní předky v Únoru – zoombie nicméně opět vylézá z hrobu a plive na radar: „Je zároveň i štěpícím klínem do integrující se Evropy“ – nesmysl. Západoevropané jsou rádi, že si to amígos postaví někde jinde – to aby měli pokoj od svých vlastních, neméně hlasitě otravných bojovníků za mír…

Na slavnostním ceremoniálu jako by Condoleezza zase omládla; kníže Schwarzenberg se tvářil triumfálně – měl proč. Pomohl této zemi jako málokdo, zakotvil ji „ve větším celku.“ Může teď s rovnou páteří spokojeně a důstojně odejít, sotva prostuduje výsledek Čunkova auditu. Hodí tím zaslouženou slinu do tváře nejen pitoreskní české politické scéně, ale i nevědomému davu, který nad nabízenou hřivnou zpupně ohrnuje nos. A třeba to bude dobré k tomu, že ho uvidíme nakonec po Klausovi na balkóně lánského zámku… nemyslím, že si tam pozve soudruha Filipa. „Požadavek průhlednosti majetkových poměrů člena vlády je můj postoj, který nikomu nevnucuji.“ - tak má hovořit muž…

Oni ti Chlapci a chlapi mají s tím radarem přece jen souvislost – obojí nás mělo (či má) chránit před jasným (či potenciálním) nepřítelem. Je stále mír, už hodně dlouho – bude to tak ale vždycky? Nesáhne nám fanatik v turbanu na chléb, potom na ženu a na děti? Kdo nás před ním ochrání? Evropská část NATO, již nejmíň deset let na úbytě v politických problémech chřadnoucí? Naše pochybná národní hrdost? Nebo vojín Kyslík? Avšak – kdo to pochopí?

Aston Ondřej Neff
19. 6. 2025

Tým ministryně Decroix odvedl v krátké době dobrou práci.

Ohlas čtenářů
19. 6. 2025

V poslední době se s rčeními týkající se změny režimu roztrhl pytel.

Tomáš Vodvářka
19. 6. 2025

Pokrytectví současného světa je nabíledni.

Dokument
19. 6. 2025

Fakta nejen pro dnešní jednání Sněmovny.

přečetl Panikář
19. 6. 2025

Útok na Irenu Kalhousovou není první a asi ani poslední.

ert Oldřich Mánert
19. 6. 2025

Donald Trump stále mlží ohledně plnohodnotného zapojení americké armády do konfliktu mezi Íránem a...

Marek Hudema
19. 6. 2025

V Evropské unii se teď hodně mluví o deregulaci. Je ovšem otázkou, zda jde o skutečné zrušení...

Jednašedesátiletá hvězda, herec Brad Pitt, právě uvádí do kin svůj nový film F1. Snímek plný rychlé...

Lidovky.cz, ČTK
19. 6. 2025

Izraelská armáda ve čtvrtek ráno oznámila, že zasáhla těžkovodní reaktor v íránském Aráku a desítky...

elh Eliška Hovorková, poe Eva Pospíšilová
19. 6. 2025

Šéf zpravodajství České televize Petr Mrzena připustil, že před středeční volbou nového ředitele ČT...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz