K interview Karla Schwarzenberga pro Times of Israel

Kníže Schwarzenberg v roli ministra zahraničí ČR způsobil rozruch. Nikoli tím, že si zdříml v parlamentu během projevu prezidenta Zemana, který toho náležitě využil. Důvod k pozdvižení je závažnější. Jeho odpovědi na otázky serveru Times of Israel během nedávné návštěvy Svaté země.

Dozvěděli jsme se, že plánovanou výstavbu bytů v takzvané zóně E1, tedy mezi izraelským hlavním městem a judejskou osadou Maale Adumim, považuje ministr zahraničí za zbytečnou provokaci. Důvod? "Mezinárodní společenství požaduje dvoustátní řešení a palestinská strana nebude nikdy souhlasit, pokud nebude mít svoji část Jeruzaléma."

Tak si to rozeberme. Navzdory všem proklamacím, navzdory změněnému statusu Palestinské autonomie v OSN, navzdory přijetí "Palestiny" jako plnohodnotného člena UNESCO nic takového, jako "stát Palestina", neexistuje. Proto ani neexistuje důvod, proč by Izrael nemohl budovat na území, které bylo Židům přisouzeno Balfourovou deklarací jako jejich národní domovina, obydlí pro tamní židovskou populaci. Provokací by bylo, kdyby je budoval na území reálně existujícího a Izraelem uznaného státu Palestina. Takový ale může vzniknout, dle dohod z Osla, pouze na základě ujednání mezi oběma stranami: vládou Izraele a reprezentací palestinských Arabů. Než se tak stane, je nesmyslné bránit Izraeli ve výstavbě na teritoriu za linií příměří platné v letech 1949 – 1967. S poukazem na to, že staví na "okupovaném" území. Na okupovaném území jakého státu, když tam dosud žádný neexistuje? Nelze v politickém smyslu slova okupovat "území nikoho". Vždyť o tom, jaký bude mít budoucí palestinský stát i Stát Izrael definitivní hranice, rozhodne až mírová smlouva mezi nimi.

Všichni, kdo tvrdí, že oblast E1 je územím okupovaným, vycházejí z pouhého předpokladu, přesněji z přání jedné z obou zainteresovaných stran (palestinských Arabů), že oblast E1 bude součástí státu Palestina. Jak to mohou předem vědět? Je naivní domnívat se, že Izrael v budoucnu ztotožní někdejší linii příměří s jordánskou monarchií se svojí definitivní hranicí se státem palestinských Arabů. Bylo by to, kromě jiného, v rozporu s rezolucí RB OSN 242/1967, která říká, že všechny státy v oblasti mají právo žít v bezpečných a uznaných hranicích. Při prostém pohledu na mapu je zřejmé, že zmíněná linie příměří s Jordánskem takovou hranicí není a být nemůže.

Říká-li ministr Schwarzenberg, že palestinská (přesněji palestinskoarabská) strana nebude nikdy souhlasit s dvoustátním řešením, pakliže nebude mít svoji část Jeruzaléma, pak to znamená, že míru v oblasti nebude dosaženo nikdy. Neboť pro Izrael ve věci jednotného Jeruzaléma neexistuje kompromis: palestinští Arabové nebudou nikdy mít "svoji část" hlavního města židovského státu. Je to věc principu. Dokud to Arabové nepochopí, jsou všechny naděje na mírové narovnání marné.

Je vytvářen na Palestinskou autonomii tlak, pokud jde o rozšiřování měst pod její správou s poukazem na to, že předmětné území by se mohlo stát po uzavření definitivní mírové smlouvy součástí Izraele? Když ale totéž dělá Izrael, je dokonce i svými přáteli označován za provokatéra. Zvláštní.

Neméně podivné je i Schwarzenbergovo vyjádření k izraelským obranným útokům proti raketám dopravovaným ze Sýrie teroristům v Libanonu. Je to prý proti mezinárodnímu právu. Nicméně pan ministr, ačkoli by nikdy takovou operaci nikdy nepodpořil, měl pro ni pochopení. Ještě že tak. Nelze se však nezeptat, jak by se měl Izrael chovat, aby vyhověl požadavkům tak specifické interpretace mezinárodního práva. Nečinně se dívat, jak rakety putují ze Sýrie do Libanonu, kde je Hizballáh po aktivaci začne vystřelovat na izraelské civilisty? Možná by izraelská vláda dostála požadavkům mezinárodního práva, z hlediska zdravého rozumu by se ale zachovala více než pošetile. A co by dělalo mezinárodní společenství po takovém raketovém útoku. Totéž, co dělalo, když na jihu Izraele létaly na jeho území tisíce raket z Pásma Gazy. Máme to ještě v živé paměti.

K zařazení Hizballáhu na seznam teroristických organizací. Schwarzenberg říká NE, neboť: "Co by měl můj velvyslanec dělat, když je v Bejrútu a jde na recepci? Říci: ‘Ne ministře, Vy jste terorista, s Vámi nemluvím’? Toto označení nedává smysl. Patří do propagandistické války." Pozoruhodné ohledy na reálné teroristy, byť oblečené do diplomatického roucha. To ani Hamas není teroristickou organizací? Za zmínku stojí, že třeba arabský Bahrajn s tím takový problém. Tamní ministr zahraničí šajch al Chalífa už v dubnu 2011 Hizballáh za teroristickou organizaci bez skrupulí a z dobrých důvodů označil. Možná, až bude Hizballáh cvičit naše neonacisty, změní pan Schwarzenberg a spol. názor.

A konečně: šokující bylo prohlášení českého ministra zahraničí, že podporuje myšlenku, aby výrobky z Judeje, Samaří a východního Jeruzaléma byly označovány nálepkou "Made in the Occupied Palestinian Territories". Je to vzhledem k výše uvedenému nejen hloupé a nesmyslné, ale také diskriminační. Jako farmářům sláma z bot čouhá z tohoto opatření jediný záměr: aby nepřátelé Izraele věděli, které zboží mají bojkotovat. Je neuvěřitelné, že pro takovou - řečeno slovníkem pana knížete – blbost se vyslovil i Karel Schwarzenberg.

Hovoří-li takto ministr státu, který je všeobecně považován za nejbližšího spojence a přítele Izraele minimálně v Evropě, jak potom o Izraeli smýšlí představitelé států, které, použijeme-li diplomatického vyjádření, jsou "spíše propalestinští"? Raději nedomýšlet. Ať žije politická korektnost.