Pokus vyjednavačů české vlády v Bruselu nevyšel a po osmi měsících debat jsou na tom stejně, jako byli před tím. Proto se v příštích letech nebude v Česku stavět žádná dálnice a vážně hrozí, že se nevyčerpají desítky miliard z dotačního programu Doprava.

Od počátku uplynulého týdne už je jisté, že vyslanci ministrů životního prostředí a dopravy nedokázali přesvědčit kolegy z Evropské komise, aby nebyli tolik přísní a umožnili zahájit aspoň některé důležité silniční stavby, i když nemají správný posudek o vlivu na životní prostředí. Dalo by se říci, že české stavaře přece jen dostihly hříchy minulých let.

Na první pohled to vypadá, že by se nic nestalo, kdyby Česká republika do Evropské unie nevstoupila. Také před vstupem do unie v roce 2004 se hodnotilo, jestli zamýšlené stavby silnic a dálnic nepoškodí životní prostředí.

Pak se ovšem musela změnit pravidla. V 90. letech stačilo, že investor navrhl jednu konkrétní trasu dálnice, a pak si vyslechl připomínky místních obyvatel nebo ekologických organizací. Když se mu nelíbily, tak je prostě ignoroval a začal stavět.

Evropská unie žádala jiný postup. Chtěla, aby státní investor navrhl nejméně dvě varianty plánované dálnice a pak aby námitky občanů vypořádal. Pokud by je ignoroval, nesměl by stavět. Česká republika na tento princip byť s otálením a skřípěním zubů přistoupila.

Vypadalo to tedy, že vše je v pořádku, bruselský vlk prosadil své předpisy a česká koza získala prostor deseti let od vstupu do unie, při kterých mohla stavět, jak potřebovala. Loni se ale všechno zkomplikovalo. Brusel najednou prohlásil, že napříště už nebude proplácet žádnou silnici, pokud získala ekologický posudek před vstupem Česka do unie.

Nevypadá to dramaticky, ale jde o naprostou většinu staveb, které jsou přichystány do příštích let. Stavět se tedy nebude, nebo se stavby z Bruselu přinejmenším neproplatí, pokud Česká republika nepořídí nové posudky o vlivu na životní prostředí.

Tuzemští úředníci se tedy skoro rok snažili přesvědčit kolegy z Evropské komise, ať u některých staveb přimhouří oči, a získali přitom podporu byrokratů vyslaných do Bruselu z Česka. Ovšem zpráva o neformálních dohodách českých úředníků z Prahy a z Bruselu byla nakonec poslední kapkou, která rozhodla o tom, že žádná výjimka nebude.

Prostý český šofér se může zlobit, že Brusel kvůli byrokratickým tahanicím blokuje budování užitečných silnic. Jistě ho také napadne, proč se zdejší úředníci snažili lobbovat u Evropské komise, když za rok mohli získat aspoň některé ekologické posudky.

Skutečnou záhadou je však jiný rozměr. V Evropské unii jsme už přes deset let. Proč tedy nemohly být během té doby vypracovány nové posudky, když se předem vědělo, že s těmi starými může být problém.

Takové selhání veřejné správy vlastně není ničím, co by člověka překvapilo. Úřady si prostě chtěly ulehčit práci, případně šetřily zájmy těch, kdo chtěli vydělat na tom, že dálnice povede kdysi dávno určenou trasou.

V této chvíli na to doplatíme všichni a člověk může být označen za optimistu, když prohlásí, že příští dálnice bude dokončena za pět let.