Osamocený odpor zmůže málo a na hromadný tu chybí všeobecně respektované profesní organizace

Poslanci minulý týden schválili zavedení elektronické evidence tržeb. Pokladny v hotelích a restauracích by se měly napojit na servery daňové správy už v listopadu, ostatní druhy provozoven je budou do Babišova cloudu postupně následovat.

Podnikatelům to až na naprosté výjimky vadí. Že se vztekají ti, kteří by byli proti jakékoliv snaze zabránit šizení daně z příjmu a DPH, to je jasné. EET ale přinese nové a potenciálně likvidační problémy i těm živnostníkům, kteří se snaží vést účetnictví víceméně poctivě a v zásadě by ocenili opatrnější kroky k narovnání prostředí. Nový systém je technicky komplikovaný, znamená pořízení nové techniky a nutnost být on-line, což je obtíž hlavně pro příležitostné prodejce. Pokuty pro ty, kteří třeba jen z neznalosti nebo technické nešikovnosti poruší nová pravidla, jsou vysoké. V neposlední řadě: prostředí se nenarovná automaticky, budou je totiž hlídat stále ti samí úředníci a poctivost se nemusí začít vyplácet ani po zavedení EET.

Je záhada, že opatření, které bude mít na tolik lidí větší existenční dopad, než jaký by mělo například rušení daňového zvýhodnění stravenek nebo příchod několika stovek žadatelů o azyl, nevyhání lidi do ulic. Abychom byli úplně korektní: EET přivedlo na demonstraci zhruba sto padesát lidí (podle pořadatelů) loni v červnu a několik stovek v říjnu. Možná se někde uskutečnily ještě nějaké další protesty, ale v zemi se skoro milionem živnostníků to je všechno v úhrnu jako nic.

Jinde to jde

Než se pustíme do pláče, že podnikatelé a živnostníci na rozdíl od zaměstnanců nemají na takové věci čas, dáme si krátce ze zahraničí:

Šedesát tisíc lidí demonstrovalo před rokem v Římě za snížení daní pro malé a střední podniky v Itálii. Několik týdnů před tím z podobných důvodů protestovaly tisíce podnikatelů ve Francii.

Minulý týden ve Varšavě protestovalo zhruba pět tisíc lidí, které polský Newsweek paušálně označil za obchodníky, proti zvýšení daní plánovaném vládou Práva a spravedlnosti. A výsledek? „Vláda částečně odstupuje od zavedení tzv. daně z obratu.“

Podobné protesty se tedy jinde dějí a někdy mají výsledky. Kombinace plného náměstí a střízlivých a srozumitelných požadavků dovede obměkčit nejfanatičtější ministry; viz zmíněný odpor proti danění stravenek.

Tak ještě jednou: proč se v Česku podnikatelé nebouří?

Každý sám za sebe a Babiš proti všem

O tom můžeme jen spekulovat.

Je za tím tak často zdůrazňovaný nedostatek času? Stěží, to by se čeští podnikatelé museli ohánět víc než ti američtí. Několik hodin na demonstraci jednou za pár týdnů si najde každý, kdo nešéfuje fabrice a zároveň nepečuje o paterčata.

Je za tím nějaká všeobecná nechuť vynést problémy na náměstí? Taky těžko, to bychom nepozorovali vlnu protiuprchlických demonstrací. (Na kterých ostatně vystupují někteří známí živnostníci.)

Moje hypotéza je, že je mezi českými podnikateli a živnostníky rozšířený odpor ke kolektivnímu řešení existenčních hrozeb. Ostatně touha být sám sobě svým vlastním pánem a jít si svou vlastní cestou právě žene tolik lidí ze zaměstnání na volnou nohu nebo do start-upů. Dokud to ekonomicky funguje, je to super. Jakmile se vynoří první střet s větším protivníkem – zde s ministerstvem financí – jedinec nezmůže nic.

Existuje jedno krátké slovo, které má v tomhle koutu světa vinou dvacátého století ohromně negativní náboj, jenže bohužel zároveň označuje jedinou instituci, která může hrát s tvůrci zákonů a vyhlášek rovnou hru. To slovo je „svaz“. Dokud nebudou profesní organizace natolik silné a všeobecně respektované, aby mohly hrozit občanskou neposlušností, bude pokračovat nerovná hra: každý sám za sebe, Babiš proti všem.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce