Kolik má Česká republika úředníků, na které by se měl vztahovat nově přijímaný služební zákon? Jednoznačná odpověď na tuto otázku zatím neexistuje. Proto nelze vyčíslit, jakým způsobem zatíží státní pokladnu.

Vláda tím přiznává, že nemá tvrdá data o tom, jak rozsáhlá je státní správa. Z výroků premiéra vyplývá, že stejně na tom byli i jeho předchůdci. Znamená to, že prvním čtením prošla právní norma, která se nemůže opřít o zásadní informace. Dalo by se to přirovnat k projektování domů v momentu, kdy zadavatel až v průběhu výstavby zjišťuje, pro kolik zájemců by je měl vlastně vybudovat. Tento rozpor zapadá do velmi netradičního způsobu, jakým je jeden z nejdůležitějších zákonů poslední doby přijímán.

Prvním čtením prošel bez ohledu na to, co v návrhu bylo napsáno. Byla to úlitba prezidentovi Miloši Zemanovi, aby vůbec jmenoval Sobotkovu vládu. Hlava státu se touto podmínkou snažila zdůvodnit, proč netrvá na zažité zvyklosti a nepožaduje po nastupujících ministrech negativní lustrační osvědčení. V tu dobu bylo zřejmé, že návrh služebního zákona postupuje sněmovnou do dalšího čtení ne kvůli hrozbě zastavení evropských dotací, ale kvůli problematické minulosti předsedy druhé nejsilnější koaliční strany.

Ostatně takto přijatá verze bude během tzv. druhé čtení výrazně pozměněna, nebo spíše nahrazena novou. Což u velmi důležitých zákonů nebývá obvyklé a ani žádoucí. Přitom Česká republika potřebuje kvalitní právní normu, která by zabránila tomu, aby úředníci byli svým způsobem rukojmím politiků. Projevuje se to v době, kdy dochází ke střídání politických garnitur u moci, nebo v momentech, kdy úředník zachovává profesionalitu a není ochoten ustoupit politickým tlakům.

V prvním případě dochází k masivní obměně především ve vyšších patrech státní správy, kdy si nově nastupující politická reprezentace dosazuje své lidi. V případě druhém je potom nepoddajný úředník buďto postižen finančně, nebo se stává obětí účelové reorganizace a přichází o místo. Ani po nástupu Sobotkova kabinetu nezůstali všichni úředníci na svých postech. Byť personální průvan na ministerstvech nebo ve státních úřadech byl tentokrát zdůvodňován potřebou skutečných odborníků. Shodou okolností je řada z nich spjata právě s koaličními stranami.

Pokud by v dohledné době přijaly zákon o státní službě, měli by jejich lidé ve státních službách velkou šanci na to, že by na svých místech zůstali i po dalších volbách v případě, že by se k moci dostala jinak složená vláda.