Setkání pana prezidenta s poslanci Evropského parlamentu je trapná záležitost. Nejde tak ani o vlastní obsah sdělení Daniela Cohn-Bendita, jako o způsob podání. Kdyby zastydlý revolucionář zdvořile upozornil pana prezidenta, že irský politik Ganley má podezřelou minulost, takže setkání s ním ho staví do divného světla, bylo by na místě mu poděkovat a pak se zajímat, proč naše tajné služby toto nevěděly a hlavu státu od schůzky neodradily. Ovšem formulaci Cohn-Benditova vystoupení chybělo k dokonalosti jen uštědření výchovného pohlavku panu prezidentovi: nemá-li se Václav Klaus co stýkat s takovým člověkem, jakým je pan Ganley, zcela jistě bezvýznamný poslanec Evropského parlamentu nemá co být nezdvořilý vůči hlavě hostitelského suverénního státu.

V zájmu přesnosti je třeba zdůraznit, že Václav Klaus přešel mlčením provokativní předání vlajky EU a ohradil se až proti formálně nezdvořilé kritice setkání s předsedou irské strany Libertas. Mandát prezidenta členské země EU je zcela jistě podstatně silnější než Cohn-Benditův a opravňuje k vyžadování zdvořilého zacházení. Snad ještě horší bylo vystoupení vedoucího delegace, Hans-Gerta Pötteringa, který neomaleně odmítl prezidentovo jasně vyjádřené přání nenechat se dále urážet hulvátským poslancem. Jeho reakce by snad zasluhovala oficiální diplomatickou odezvu s upozorněním, že Protektorat Böhmen u. Mähren zanikl v r. 1945 a prezident nezávislého českého státu má právo rozhodovat o tom, s kým bude mluvit. Směšné pak bylo vystoupení irského europoslance Briana Crowleye, jenž prezidenta za setkání s panem Ganleyem kritizoval z pozice mluvčího irského lidu, ač ten v referendu hlasoval jednoznačně v duchu názorů Václava Klause.

Ještě smutnější byly reakce našich politiků v nedělních Otázkách Václava Moravce, s nimiž si ostatně nezadal ani komentátor způsobem, jakým kladl otázky. Je smutné, že za pana prezidenta se postavil pouze Vojtěch Filip, jehož strana nemá důvod být hlavě státu za cokoli vděčná. Trapné byly zejména sebevědomé výroky Martina Bursíka, jež jsou naštěstí pouhou předehrou k labutí písni předsedy strany postupně se za jeho vedení vytrácející pod hranici volitelnosti.

Prezident je viditelným symbolem státní suverenity. Politici, kteří se kvůli svým krátkodechým dílčím zájmům postavili proti němu, si zřejmě nezávislosti státu příliš neváží.