Politika je výsostná hra, v níž není důležitá podstata, ale to, jak se věci jeví

Co ve skutečnosti stojí za sporem mezi předsedou dnes nejsilnější politické strany na pravé části spektra, ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem, a hlavou státu, prezidentem Milošem Zemanem? Ekonomické konsekvence totiž v závislosti na výsledku současného pnutí budou pro republiku podle všeho docela významné. Podstatou není to, zda v Bratislavě bude velvyslancovat bývalá první dáma Livie Klausová. Připouští to koneckonců v rozhovoru pro týdeník Euro i Zemanův poradce a ředitel zahraničního odboru Hynek Kmoníček, asi nejbarevnější člověk současné české diplomacie. Spolu s Jiřím Rusnokem nesporně nejcennější Zemanova akvizice pro Hrad.

Právě Kmoníček naznačil, že Černínský palác, který zná jako své boty, to nebude mít s Hradem nijak jednoduché. Čistě technicky vzato spor o kompetence řeší to, co přesně znamená termín "jmenovat". Do karet prezidentovi navíc hraje nesporný historický fakt, že Hrad dokázal v posledních dvaceti letech vždy prosadit svoje nominanty na vybrané, většinou nejdůležitější posty. Pravdou sice je, že na počátku 90. let za sebou měli profesně nejlépe připravení diplomati Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě, legendární MGIMO, a svoji loajalitu vůči novému režimu museli teprve prokázat. Proto je na nejdůležitější posty nový režim vyslat nemohl. Nicméně jak už bylo řečeno, o konkrétní jména nejde. Jde o demonstraci moci a získání převahy nejen na tomto poli.

Přeneseně se nyní hraje o celkový výsledek pravice v příštích parlamentních volbách.

Miloš Zeman tady není od toho, aby jí ustlal do měkkého. A to přestože asi nevidí svoji misi ani jako stlaní do měkkého pro sociální demokracii. Prezidentský projev z minulého týdne v Poslanecké sněmovně nasvědčuje tomu, že Zeman pochopil prerogativy svého úřadu v zemi, která se plácá v recesi a neumí z ní vybřednout. To frustruje nejen národ, ale i samotnou vládu a v podstatě celou ekonomickou obec, od byznysu po akademiky. Ač prezident z ekonomického hlediska rozhoobálka duje "jen" o nominacích na posty v Bankovní radě České národní banky (a to bude reálný Zemanův ekonomický test), nijak mu to nebrání, aby se k podstatným hospodářským tématům vyjadřoval kriticky. Chytré.

Cesta k silnější, byť nekodifikované roli i na tomto poli se už asfaltuje a vede přes výrazné oslabení jediného populárního politika pravice – Karla Schwarzenberga. Čím slabší bude pravice, tím lépe pro Miloše Zemana, neboť na levici není už vůbec nikdo, kdo by s prezidentem riskoval seriózní spor. Skončil by totiž pro něj krutou porážkou. Navíc si Zeman umí ochočit český byznys podporou veřejných investic, nikoli sociálních dávek. Ostatně to, že jedním ze svých poradců udělal šéfa Svazu průmyslu Jaroslava Hanáka, byl od prezidenta také velmi chytrý tah.

V zemi, která sama se sebou není spokojená, dokáže dostatečně inteligentní prezident umně využívat i spory mezi ODS a TOP 09, třeba na poli ekonomické diplomacie. Technikálie jsou pro laika již nejméně dvě desetiletí nepochopitelné, ale můžete si být jisti, že v každé prezidentské delegaci budou bohatě zastoupeni podnikatelé. A žádný ministr průmyslu a obchodu to nebude kritizovat, protože to nebude kritizovat nikdo. Že v mnoha "zájmových teritoriích" českého exportu neexistuje pozitivní korelace mezi počtem prezidentských a jiných cest a účastníků podnikatelských misí? To je stará pravda. Najdou se však i země, kde je tahle vazba negativní (tedy jezdíme ostošest, ale vývoz klesá). Doufejme jen, že mezi uvedenými jevy neexistuje žádná kauzalita. Tedy že nevyvážíme právě proto, že tam politici v čele byznysových delegací jezdí.

Politika je výsostná hra, v níž není důležitá podstata. Úspěch spočívá v tom mít pod kontrolou, jak se věci jeví. Být pravicovým politikem, tak bych tu rozvážnou chůzi, zakloněnou hlavu a pomalou dikci Miloše Zemana nepodceňoval. Mně sice ze všeho nejvíc připomíná dominantního samce, vědeckým názvem Budorcas taxicolor, ale na rozdíl od tohoto tak i na český prezident není v současné době ani trochu ohrožený.