Po delší době jsem jela napříč celou Prahou. A řeknu vám - byl to mazec. Na Pankráci na mě z billboardu vykoukl kdosi, kdo by na Mikuláše směle mohl chodit strašit děti místo čerta. O kousek dál pod Vyšehradem na mě z plakátu na kandelábru vyjuknul jedinec, který vypadal jak v posledním tažení v deliriu. A na Jižní spojce jsem vyjekla leknutím, když na mě z obří reklamy shlédnul kdosi, kdo se tvářil jako chovanec některého z ústavů pro mentálně choré osoby tak politováníhodně, že potkat ho, okamžitě mu dám pětikorunu. Ti lidé na mě zírali z billboardů ze všech stran a žádali mě o můj hlas. Domů jsem dorazila naprosto otřesena a vyčerpána.

Už při parlamentních volbách jsem mohla jen konstatovat, že někteří politici patrně nejsou příliš soudní. Dnes mohu konstatovat, že se k tomu ještě ani neumějí vyfotit. A když nezvládají tak prostou věc jako postát před objektivem a alespoň předstírat IQ vyšší než 90, to nám chtějí vládnout?

Vzpomněla jsem si na Andreje Babiše; před posledními volbami se nechal slyšet: „No, vzali byste si do firmy takové lidi, jako nám vládnou? Nevzali. Tak proč je necháte v politice?“ Nu – teď na mě (krom jiného třeba i na plakátech právě vedle pana Babiše) vykukují z billboardů všelijaké kukuče, u kterých si opravdu nejsem už od prvního pohledu jistá, že bych si je do firmy vzala, protože serióznost právě nevyzařují. A když se podíváte blíže na jejich profil, musíte se ptát, co vlastně dokázali, že nám chtějí vládnout. Kupříkladu u některých kandidátek to vypadá, že jejich jedinou devizou je, že se vdaly za někoho známého a „dokázaly“ tak disponovat známým jménem.

Ovšem když nám chtějí vládnout zástupci „standardních“ stran, je to ještě pořád dobré. Spojuje je alespoň v některých případech něco víc než volby. Jenomže v mnoha případech to vypadá, že za účelem voleb jen vznikly subjekty, které jsou pouze prodlouženou rukou marketingových oddělení velkých firem, a kromě změny územního plánu jim o nic jiného nejde.

Fajn, samozřejmě to už všichni léta známe, že politici nenabízejí nic a chtějí naše hlasy. Ale přesto bych čekala, že se alespoň pokusí na billboardech předstírat, že něco nabízí. Že mají nějaký názor, pro který by měli být voleni. Názor, který se nějak vztahuje ke komunální politice. Problém ovšem je, že názor aby člověk pohledal. Vyjadřuje se někdo na billboardech, zda Praha potřebuje větší či menší dluh? Že potřebuje či nepotřebuje další trasu metra? Komentuje někdo, zda Praha potřebuje jen jedno, nebo několik letišť? Zajímá někoho, zda pustit či nepustit do centra města auta?

Místo toho čteme: „Lepší život v Praze? Prostě ho zařídíme.“ „Bezpečnější Praha? Prostě se o ni zasadíme.“ Tomu říkám řešení i s návodem. Jen mě lehce zaráží, že skoro stejné heslo čtu už od revoluce v roce 1989. Čím to tedy jenom je, že tedy Praha stále není bezpečná? TOP 09 nám zase údajně „vrací Prahu“. Jsem lehce zmatená – jak nám ji vrací, když v Praze vládne? Nic to ale není proti mému zmatení z toho, že nám chce taky podle plakátů vládnout tu chirurg, tu zase gynekolog… Já vždy měla dojem, že když je někdo lékař, měl by asi léčit lidi, nikoli město. Respektive zdá se mi jako docela pěkná myšlenka, že lékaři by měli studovat medicínu aspoň trochu – trošinku - z altruismu aneb z touhy pomáhat lidem. Posuzováno však dle mimořádně vysoké procentuální účasti lékařů na plakátech, jako by studovali medicínu proto, aby následně měli moc a mohli lidem vládnout…

Takže až budu někoho volit, budu volit toho, kdo mi nabídne jasná fakta. Například: „Radnice bez jakéhokoliv dluhu“. Nebo „Autem až do centra bez regulace“.