Guláš, pokud se povede tak jako od mé ženy, je jídlo veskrze chutné a milé mému srdci. Po dvou dnech a s chlebem a pivem, to je pane pochoutka. Guláš, který nám teď vaří ve sněmovně ČSSD spolu s komunisty, je naopak těžce stravitelný a páchne na dálku. Přinejmenším hloupostí.

Dvouroční trvání poplatků ve zdravotnictví se ukázalo jako účinné. Omezilo plýtvání léky, zbytečné návštěvy doktora. Přežilo i pokus krajů poplatky torpédovat. Většinou se v krajských zdravotnických zařízeních hradí poplatky stále z kapes nemocných, jen necelá polovina nemocných žádá o proplacení (k těmto údajům se nelze běžně dostat, kraje se s nimi nechlubí, hejtmani by totiž museli přiznat, že jsou náhrady poplatků požadovány zejména specifickými skupinami voličů ČSSD a KSČM). Moje matka ve vysokém věku byla nedávno hospitalizována několik dní v nemocnici a docela se rozčílila, když jí byl nabízen úplatek ve formě náhrady za poplatek. Před měsícem jí naopak přišel od zdravotní pojišťovny přeplatek za léky. Tak systém funguje. A navíc je nutné připomenout, na co se při obhajobě poplatků zapomíná nejčastěji. Peníze, které do zdravotního systému díky poplatkům přitekly, umožnily zlepšit nákladnou léčbu těžce nemocných pacientů.

Rozhodnutí neproplácet první tři dny nemoci se ukázalo být bičem na krátké nemoci za účelem úklidu domácnosti a podobnou bohulibou činnost. Lidi si spočítali, že se jim to nevyplatí. Přestože výše uvedené parametrické změny zdravotního systému jsou spíše drobností, ukázaly se jako prospěšné. Chytrá politika by tedy měla tento stav vzít na vědomí a akceptovat ho. Místo toho však do předvolebního guláše přidává ČSSD opiové kapky, které mají tato pozitiva zrušit a vrátit se ke starému dobrému rozhazování peněz.

Konečně, za naprosto hloupé a kontraproduktivní opatření lze zcela určitě označit plán ČSSD, aby za neplatící rodiče v případě výživného na děti přebral tuto povinnost stát. Mezi námi, ten, kdo neplatí na své děti, i když může, je osobou velmi nehezkého charakteru, ať už jsou jeho důvody jakékoli. Rozhodnutí soudu se prostě musí respektovat, pokud se na výživě svých dětí nebyli schopni jejich rodiče domluvit. K čemu vlastně může návrh ČSSD vést? Pokud pominu „vychytralost“ některých, kteří se domluví, že „jako neplatí“ a místo nich bude platit stát, který to potom po nich bude bezúspěšně soudně vymáhat, toto „jištění“ výživného státem je pro určitý typ lidí dalším důvodem chovat se neodpovědně a bez ohledu na následky. Místo toho, aby stát pomáhal adresně lidem bezmocným, slabým a nemocným, bude opět podporovat mladé a neodpovědné rodiče. Kromě toho současný sociální systém umožňuje, aby se matka s dítětem, na které jeho otec neplatí výživné, obrátila v případech hmotné nouze na příslušný úřad. Jinak ale i matka musí nést následky toho, s jakým člověkem dítě počala. Proto je současný způsob vymáhání výživného soudně jedině správným systémem. Stát by v žádném případě neměl suplovat odpovědnost ve vztazích mezi ženou a mužem a jejich dětmi.

A ze zkušenosti vím i to, že leckterá matka je ráda, že od svého bývalého peníze na dítě nedostává, protože s tímto člověkem nechce udržovat žádné kontakty, má nového partnera, který ji i její dítě zabezpečuje. A teď, soudruzi ve sněmovně, napište nám zákon, kdo si koho smí, může či musí vzít! To bude bomba! A pozor na homofobii!