Více než měsíc po volbách do poslanecké sněmovny hrozí mnohé, ale krom těch nesrovnatelně důležitějších dopadů mám také obavy, aby čeští publicisté příliš nezpychli - nepodlehli samolibosti. Většina z nich totiž odhadovala volební výsledky mnohem věrohodněji než profesionální agentury, které se těmito průzkumy živí a také povolební výkony jednotlivých politických stran vcelku odpovídají většině novinářských předpokladů. Momentální situaci lze docela výstižně vyjádřit titulkem výborného amerického filmu – Lepší už to nebude!

Přímo dokonale všechny ty neradostné předpoklady naplňuje především ČSSD, respektive Jiří Paroubek. V lidském životě existují okamžiky, kdy je dobré a užitečné vyprázdnit žaludek zvracením. Existuje na to několik účinných prostředků. Tím úplně nejednodušším je vrazit si prsty do krku. Osobně, pro lidi s estetičtějším založením, však k tomuto účelu raději doporučuji pohled na televizní obrazovku někdy mezi 19. a 20. hodinou, tedy v době, kdy zde obvykle exhibuje český premiér.

No, ještě štěstí, že tady máme Občanskou demokratickou stranu v čele s Mirkem Topolánkem, jejíž povolební počínání přece jenom vyvolává nějaké to překvapení – občas i úžas a usvědčuje komentátory, že přece jenom nejsou vševědoucí. Dal bych za to krk, že se snad v celé zemi nenašel jediný publicista , který by, hned na samém začátku formování nové trojkoalice, ještě před podpisem koaliční smlouvy, předpokládal, že právě v této době bohorovný předseda Topolánek takový projekt veřejně, s ledovým klidem, označí za neživotný. Musím poctivě přiznat, že dodnes jsem ještě nedokázal pochopit co tím Topolánek vlastně sledoval a logicky tak podléhám komplexu méněcennosti.

Když už si to tady poměrně výjimečně rozdávám s občanskými demokraty, jenom těžko mohu pominout jejich „velkorysé“ reakce v kauze Vojtěcha Filipa alias Falmera. Jistě lze pochopit, že ve složité povolební situaci musí být každá strana schopná manévrovat a nakonec i leccos obětovat. Je docela možné, že řešení povolebního rébusu se neobejde i bez komunikace s komunisty, ostatně něco podobného jsme už absolvovali v čase volby prezidenta republiky. Nicméně, ani taková situace neopravňuje některé významné představitele demokratických stran předstírat hluchotu, slepotu - v tomto případě ignorovat nezvratná fakta o minulosti předsedy KSČM, který se s neobyčejnou drzostí stále ještě nepřestal nabízet do funkce místopředsedy Sněmovny. Něco tak neslušného si krom komunistů mohou dovolit ještě tak maximálně ti šibalové ze sociální demokracie Jiřího Paroubka.

(Psáno pro Virtually.cz)