Po týdnech spekulací máme aspoň na čas jasno. Prezident republiky podle ošetřujících lékařů není s to vykonávat svoje povinnosti a jejich prognóza na nejbližší týdny je krajně nejistá. Ideální by bylo, kdybychom tuto informaci dostali od kanceláře prezidenta republiky. Proč by se ale sama ochuzovala o možnost být ve středu dění a hýbat událostmi, možná i za samotnou hlavu státu?

A tak ještě v pondělí Vratislav Mynář, nikým nevolený úředník z obslužné organizace prezidenta, jak svoje pracoviště sám nazval, stihl urazit legitimně zvoleného předsedu Senátu Miloše Vystrčila (ODS) a obvinit jej z pokrytectví a mediálních her. Dál už ale nemusí po prezidentské kanceláři štěknout pes do chvíle, než bude Miloš Zeman opět ve stavu práce schopných.

V minulosti měli mnozí senátoři daleko ke zdrženlivému chování. Chtěli Zemanovi několikrát přišít velezradu, a když se to nedařilo, spekulovali ještě na jaře o aktivování článku 66 Ústavy a prohlášení prezidenta za neschopného vykonávat svěřený úřad – ne však kvůli Zemanovu zdravotnímu stavu, ale protože dělal a říkal, s čím hluboce nesouhlasili.

Teď je situace jiná, skutečně vážná a Miloš Vystrčil se role druhého nejvyššího ústavního činitele zhostil se ctí. Zformuloval korektní dotaz na Ústřední vojenskou nemocnici a z ní mu přišla korektní odpověď. Tu Vystrčil na tiskové konferenci nechtěl nijak dramaticky komentovat a návodným otázkám novinářů se vyhnul. Také když odpověď na dotaz skutečně neznal, řekl poctivě „nevím“, což není mezi upovídanými a mlžícími politiky úplně běžné.

Zatímco ve sněmovně i vládě se chystá velké střídání, zůstává Senát stabilní institucí schopnou i dnes konat. Proto se právě na jeho půdě roztáčí kolotoč jednání o použití onoho článku 66. Není kam spěchat, není nic, co by nyní vyžadovalo konání prezidenta či jeho náhradníka.

Sněmovnu Zeman svolal, ale sešla by se měsíc od voleb i bez něj. Vláda Andreje Babiše (ANO) podá demisi až po 8. listopadu. Buď do rukou prezidenta, nebo podle článku 66 do rukou předsedy sněmovny. Než ta chvíle nastane, mohou se připravit poslanci i senátoři a hlavně můžeme mít o schopnosti prezidenta plnit povinnosti čerstvé informace. O ně by si měl nový šéf sněmovny spolu se šéfem Senátu opět lékařům říct.

Celý smutný příběh, v němž sledujeme boj Miloše Zemana s nemocí, ale i flagrantní zvlčení prezidentské kanceláře, přirozeně přilévá olej do ohně rozdělené společnosti. Zemanovi kritici by jej rádi viděli mimo Hrad už dávno, zatímco příznivci mají pocit, že se prezidentovi někdo snaží za každou cenu ublížit. Proto by počínání poslanců a senátorů mělo být maximálně věcné.

První reakce lídra ANO Babiše naznačila, že šance najít shodu napříč politickým spektrem zde je. Podobně se vyjádřil i končící předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO), byť ve vysílání ČT24 projevil neznalost přesného znění článku 66. Potom se ani nedá divit naivitě, s níž skočil na špek prezidentovým spolupracovníkům, když se minulý týden vydal za Zemanem do špitálu.

Důležité nyní bude soustavně připomínat, že kdyby byl prezident s to protestovat proti postupu parlamentu, může se obrátit na Ústavní soud. A když se v souladu s článkem 66 rozdělí jeho kompetence mezi premiéra a předsedu sněmovny, bude to jen dočasně, po dobu neschopnosti prezidenta zastávat úřad. Z žádného puče tudíž strach mít nemusíme.

Miloši Zemanovi přejme lepší zdraví a ostatním politikům pevné nervy. Budou je potřebovat. Svody k silným výrokům bývají intenzivní. Víc by jim ale slušela empatie Miloše Vystrčila. Senát a čerstvá sněmovna teď mají tři týdny času, aby s nezpochybnitelnými argumenty připravili čistý řez a v této nezvyklé ústavní zkoušce obstáli.

Autor je politický analytik