Když se vynořil J. P. po grossovské mdlobě ČSSD a rychle stranu nejen vzkřísil, ale vyztužil, byl mi jako politik i sympatický a zdálo se mi, že má v torně maršálskou politickou hůl. Byl cílevědomý, rázný a dodal straně to, čím byla podvyživená - autoritu. Byl jadrný, čitelný, s atributy vůdcovství. Ale jak se stalo, že postupně tak razantně chátral? Z autority narůstala autoritativnost, z rychlého ovládání strany suverenita - záhubná vábnička k zabloudění. Z jisté lidové bodrosti bývalého normalizačního bosse se stala neomalenost, útočnost a arogance.

V jeho rysech let posledních – dejme tomu od brutálního zásahu na Czechteku - zastihujeme vlastně J. P. na sestupu. Možná dno této jeho degradace je letošní jarní povalení vlády, která byla tehdy v čele EU. Jak u politika mohla zvítězit nenávist k sokovi a opoziční formaci nad politikem, který proklamuje vztah k EU a jehož strana to má v programu?! Však mu také nedávno mladí vystavili glejt, kterým jasně dali najevo, co si o něm myslí. Predikát papaláše, který by rozhodně premiérovi, po němž se tak pachtí, pramálo slušel. Podobně mu mladá generace dala najevo hlubokou nelibost při volbách do EU manifestačním vajíčkobitím.

Jaká prestižnost, jaká psychologie vyhrát stůj co stůj, jaké politické instinkty vedou, či spíš zavádějí J. P. ke snaze etablovat „krásnou“ herečku Brožovou, sociálně necitlivou mondénu, jako kandidátku na volební lístek?! Ke štěstí J. P., ale i k jeho ostudě nakonec sama vycouvala z chystané politické pohádky – hororu „Kráska a zvíře“.

Marně se vsouvám do způsobu jeho uvažování či politické strategie... proč povolává nazpět v politice nedávno pokleslého kakaového krále Michala Krause? Je Paroubek opuštěný? Potřebuje silného, zavázaného mu knechta? Posiluje nečekaně řídnoucí řady Paroubkovců a posiluje se vůči nevídaně rostoucí opozici ve straně?

Zabloudil na jistě komplikované politické šachovnici, když prosadil na kandidátku jidášskou Zubovou, pardon Zubovovou (manžel se jmenuje Zubov, nevím, proč ta paní zapírá své jméno). Až perverzní je ta veřejná odměna za její zradu při demontáži vlády. Dává J. P. najevo radost z destrukce zelených? Chce tím říct, že zelená s oranžovou se dobře párují?!

Zato docela chápu J. P., proč dále k sobě připoutává Davida Ratha - jednu z nejobskurnějších figurek ve zdejší politice od sametového převratu. Sám řekl, že ho má jako řečníka vlčáka v parlamentě, před ním se prý chvějí všichni opoziční, když se Rath dává na cestu k řečnickému pultu. Myslím, že ho J. P. mocně přeceňuje. Má pouze rejstřík nadávek, hryzavé útočnosti, ubožáckého výsměchu…, ale nikdy jsem od toho „politika“ neviděl silný intelektuální výkon či něco, co by připomínalo program. (Nepočítejme ovšem zavilou posedlost kolem poplatků.) Na straně druhé ale stejně tak Paroubka nechápu, protože David Rath nepřidá jemu, ani ČSSD noblesu, etickou úroveň, konciliantnost, schopnost kompromisu. A to jsou všechno hodnoty, které soudná strana nutně potřebuje. A není-li Paroubek vidoucí sám, mohla by ho varovat protirathovská opozice ve straně; jenže autokrat J. P. už delší dobu nemyslí demokraticky… Že se ČSSD stává díky jemu stranou jednoho muže, svědčí mnohočetné konflikty s Paroubkem uvnitř strany - před rokem, dvěma nemyslitelné.

Může zodpovědný a soudně myslící politik dělat takový cirkus a přemety a úhyby a konjunkturální krátkodeché manévry, jaké předvedl Paroubek v oblasti tak zásadní jako je ta zahraniční – radar, vztah k Rusku, naše vojenské mise v Afghánistánu a Iráku?!!

Domnívá se J. P., že jsme na hlavu padlí či že ho tak obdivujeme, že vezmeme vážně jeho výkřiky o nevládnutí s komunisty?! Říká to drze a cynicky, neboť na hejtmanstvích se děje pravý opak. Když Paroubka známe tolik roků a víme, jak nespojitá jsou slova s jeho činy a jaký je mistr proklouz a demagog, jemuž pondělní výrok nevydrží do konce téhož týdne – máme brát za bernou minci jeho odtrhu od komunistů to, že se jde poklonit památce Milady Horákové? Nebo nám mají stačit jeho proklamace o nevratnosti a proměně komunistické ideologie a strany? …. Věřil bych jeho nespolupráci s komunisty, leda by mi zatměl paměť nebo amputoval mozek.

Ano, dámy Klausová, Havlová-Veškrnová, Topolánková, Luxová… se braly za své borce v politickém ringu – jenže když Paroubek během tří let vede na drátkách postupně své dvě manželky, aby ho ikonizovaly jako vzor ctností a rytíře – je to lidský i politický kýč. Ostatně, podobně jako oranžové košile a šály a střelnicové květiny na klopách. Je to pimprlové, ať z dílny Lidového domu, nebo americké poradní firmy; připomíná to fotbalové fankluby – okázalá krojovaná soudržnost, leč na hřišti kopané poskrovnu.

Ale co je podstatné: nedůvěryhodnost programu ČSSD vedené Paroubkem. Je to snůška sociální demagogie. Sliby, ekonomicky nepodložené. Půjčování si od budoucnosti – s tím, že to budou platit ti po nás. Podobně jako soudružský Fico na Slovensku, jehož politickým hrdinou je Jánošík, chystá se J. P. bohatým brát, chudým rozdávat. …Toto vše je léčba plešatosti parukou. A všechno to jsou důkazy, že Paroubek jen dutě vyhlašuje modernizaci ČSSD. Ano, věřil bych, ale to by Tony Blair musel být učněm Klementa Gottwalda.

Úhrnem mi vychází nevolitelnost ČSSD vedené tímto belhavým a opěšalým vůdcem, který dávno postrádá vysoký pohled z koně.

Zkráceně vyšlo v LN 28. 7. 2009

Autor je vysokoškolský pedagog