Pár týdnů po výbuchu politické bomby v podobě zatčení Davida Ratha se česká politika nachází ve stavu jisté paralýzy.

Zatímco jarní měsíce byly poznamenány bouřlivým děním ve vládě, pouličními demonstracemi a ostrou až nenávistnou rétorikou mezi dominantními politickými silami, současná situace se jeví jako jakési nervózní vyčkávání před tím, co nastane. V politické a novinářské sféře se šíří paranoidní proroctví o tom, kdo má být ještě do krajských voleb obviněn a co se na koho ještě objeví.

Z Rathova případu se radují média, která se překonávají v pikantních informacích o tom, co Rath dělá ve vazební věznici anebo co ho spojuje a rozděluje s jiným vězněným prominentem – lékařem Bartákem. Tento zájem o Ratha se ale spíše nese v rovině zábavy pro masy plebejů ve smyslu "podívejte se, včera boháč a dneska v teplákách na pryčně". Nemá širší či hlubší politické poselství.

Občanští demokraté se zatím k výraznějšímu využití případu Rath neodhodlali. Zřejmě čekají, co udělá s preferencemi sám od sebe a připravují horkou kampaň až po letních prázdninách. TOP 09, LIDEM ani VV se rovněž na Rathově kauze výrazněji nepřiživují (u VV by to ostatně po případu Bárta-Škárka nebylo ani účinné).

Rozhodující část sociální demokracie hodila ostentativně Ratha přes palubu, zatím však nepřišla s jasnou ofenzívou, jak této nepříjemné události čelit. I zde může být patrný prvek vyčkávání na to, až s letními vedry vyprchá nyní akutní zájem o aktuální kauzu. Část radikální levice v ČSSD i ve spřízněných strukturách se zaměřuje na kritiku procedurálních aspektů Rathova obvinění a na spřádání různých konspiračních teorií, proti výše zmíněné mediální "Rathomanii" však nemá příliš šancí se vlastními informačními kanály prosadit.

Do popředí zájmu se ale nedostanou ani zprávy o snahách politických stran zaměřit se na věcný obsah politiky, např. o první akci nového think tanku TOPAZ, blízkého TOP 09. Zajímavé bude i faktické a mediální poselství vyslané z programové konference ČSSD v Hradci Králové, která by měla napomoci formulovat politiku sociálních demokratů v krizovém období.

Po neúspěchu svrhnout vládu za pomoci odborářských demonstrací a aktivit radikálních iniciativ se levice musí zamýšlet nad další strategií. Namísto davů jsou v ulicích opět jen malé opět malé skupiny rozhořčenců, které nemají jasné cíle a dopouštějí se chyb. Poplivaný ministr Kalousek se může prezentovat jako oběť primitivů a zbabělců a původní účel demonstrace před jeho ministerstvem je pro masmédia nepřitažlivý.

Rozhořčení části veřejnosti nad politickou situací však nezmizelo. Zatím je ovšem nikdo nepodchytil a do konce léta o to zřejmě nebude mít nikdo zájem. Kauza Rath nahromaděné problémy přehlušila, ale neodstranila. Po jejím odeznění se paralyzovaný stav české politiky opět rozehraje řezavými tóny. Možná se tak stane i za pomoci nových virtuózů, kteří doposud v koncertu politických sil v ČR hráli jen druhé či třetí housle.