Za pár dnů předá Česká republika, tedy země, ve které jsem se narodil a vyrostl a která mě nakonec vykopla, evropské předsednické žezlo Švédsku, tedy zemi, která mi šlechetně poskytla azyl a kde se dodnes také cítím doma.

Pro Česko bylo předsednictví velkou výzvou. Pro Švédsko to bude pouze opakováním úkolu či štábního cvičení v rámci rozšířeného EU – předsedalo již totiž velice dobře EU v roce 2001.

České předsednictvo mělo velké ambice a dobrý start. Pomineme-li pár marginálních hloupostí (kostka cukru či Entropa, poslední však nakonec byla kladně akceptována), byly záměry českého předsednictví dobře promýšlené a velice aktuální. Zmíním pouze dva: Evropa bez bariér a energetika bezpečná a udržitelná.

První měsíc, leden, byl pro české předsednictví zatěžkávající zkouškou. Mirek Topolánek ji však se svým týmem (zmíním pouze ministra zahraničí, starého aristokrata Karla Schwarzenberga) zvládl skoro na výtečnou: krize na Blízkém východě v Gaze však byla pouze rozcvičkou pro přerušení dodávek plynu, které vážně ohrozilo energetickou bezpečnost Evropy a připomnělo Evropě varování, které před více než 30 lety vyslovil Andrej Sacharov, když napsal, že jaderná energetika je podmínkou pro zachování svobody Západu.

Zatímco v první, blízkovýchodní krizi Francie jakoby zapomněla, že její předsednictví již skončilo v prosinci 2008, a pletla se nezvaně mezi hráči na palestinsko-israelském hřišti, energetickou krizi řešili Češi již sami. Nebyl to úkol lehký: dělat prostředníka mezi Gazpromem a Putinem a rozhádanými ukrajinskými atamany vyžadovalo nejen velkou trpělivost, ale i obratnost. Ale povedlo se. Mirek se blíže seznámil s Voloďou a to možná zanechá alespoň nějaký vliv na utváření budoucích rusko-českých vztahů.

Koncem první poloviny českého předsednictví EU, tedy koncem března, však byla Topolánkově vládě vyslovena v PSP nedůvěra. Vyslovena sice nejmenší myslitelnou většinou – ale parlamentní pravidla jsou nesmlouvavá, a tak musela Topolánkova vláda podat demisi.

Hlasování o nedůvěře vládě uprostřed úspěšného předsednictví bylo krokem, který by si voliči měli na dlouho zapamatovat a jeho hlavní aktéry dlouho nevolit. Byl to podraz, který se ve slušné společnosti jednoduše nedělá.

Výhrady proti Topolánkovi přece bylo možno vznést – ve skutečnosti se tak průběžně dělo – ke konci předsednictví, ale tak, aby česká vláda mohla dopředsedat.

Tak či onak, od počátku května vede naši zemi nová, úřednická vláda, která též, necelé dva měsíce, předsedá i EU.

Na tu naši politickou bídu, kterou prodemonstroval náš parlament, jsme, zdá se, vyšli z vody suší.

EU jsme tedy dopředsedali bez většího politického průšvihu či skandálu. Ten zůstal u nás doma. Hlavně v naší poslanecké sněmovně. V říjnu budou mimořádné volby. Doufám, že se voliči nenechají otrávit a přijdou k volbám. A nezvolí ty, co se naši zemi pokusili dostat do pořádného politického průšvihu.

Měl bych ale být opatrný: nevím, zda to pomůže. Naše politická scéna, parlament nevyjímaje, by potřebovala pořádné zemětřesení: nejméně stupeň 8 na Richterově škále. Potom totiž nezůstane kámen na kameni a vše bude nutno budovat od základů znovu.

Švédskému předsednictví přeji hlavně nepřerušenost, ale i jinak hodně úspěchů. Jsem rád, že Evropu povede dnešní konservativní koaliční vláda: kdyby ji totiž vedla sociální demokracie podporovaná zelenými a komunisty, měl bych obavu, aby nás za půl roku nejméně v oblasti energetiky nezavedla do hlubokých bažin.

MfD, 20.6.2009