Hloubku v řece měř s jednou nohou na břehu, radí ašantské přísloví. Čeští Piráti tak činí. Nedostatek obezřetnosti jim nikdo vytknout nemůže. Spíš se zdá, že na ni mohou doplatit. Z květnového volebního modelu agentury Kantar vyplynulo, že by jejich tandem se Starosty a nezávislými sněmovní volby s 26 procenty vyhrál, avšak oproti předchozímu měsíci by si o procento pohoršil.

Konzervativní koalice Spolu by zůstala na svém druhá se ziskem 21,5 procenta a třetí hnutí ANO by obdrželo 20 procent, tedy také o procento méně než dubnu.

Skoro s jistotou se dá uvést, že pompézní nástup Pirátů se Starosty je ten tam. Zaujali novotou, vyšplhali se na samotný vrchol, jenže tam ukrutně fouká a co chvíli hrozí pád. Nejen kvůli pozornému veřejnému mínění, ale především zásluhou konkurenčních intrik a podrazů.

Piráty a STAN coby stěžejního protivníka už identifikoval Andrej Babiš (ANO). Ve sněmovní debatě před hlasováním o nedůvěře vládě vybalil poselství, jež bude pravidelně opakovat v médiích i při výjezdech po republice: „Vážení spoluobčané, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostán. My nechceme sdílet naše auta, naše byty, naši zemi.“

Zdá se vám to natolik přitažené za vlasy, že si tím může ANO samo namydlit schody? Jenže Babiš ví, co dělá. Jeho marketing připomíná dokonale namazaný stroj. Každé zdánlivě nahodilé gesto, každé slovo má svůj význam.

Jak jde vyčíst ze sociálních sítí, už i démonizovaná pražská kavárna si při cestách mimo hlavní město povšimla, že obavy z Pirátů zapouštějí kořeny. Po hospodách ale i v řetězových e-mailech se řeší, zda je uchazeč o premiérské křeslo Bartoš feťák, zda za ním stojí Soros a zda neohrozí naši bezpečnost vítací migrační politikou.

Za dané situace není žádný div, že Piráti našlapují po špičkách a chovají se státotvorně, skoro jako rozený establishment. Pouze výjimečně připomenou svoji neortodoxní podstatu, jako když poslanec Tomáš Vymazal navrhl, aby se vyčlenila místa, kde by pod dohledem zdravotníků mohli drogově závislí užívat omamné látky. Co by na západě či severu Evropy nikoho nevzrušilo, tady vždy dokáže uhranout.

Přesto ale Piráti už dávno neevokují pankáče – vždyť oni se i naučili ve svých projevech nudit jako ostřílení harcovníci!

To ale nemusí stačit, právě naopak. Štafetu protestního hnutí od Pirátů získala Šlachtova Přísaha. Stejně jako oni bojuje s korupcí či exekučním byznysem, má ale výsadu tvrdit, že veškeré parlamentní osazenstvo selhalo. Už si tím nastřádala pět procent – a může pytlačit mezi babišovci stejně jako mezi Piráty. Pro ty však má ale každý hlas cenu zlata. Hrozí totiž, že když nevyhrají s dostatečným náskokem, budou mít co dělat nejen s Babišem, ale i s Milošem Zemanem.

Od Ivana Bartoše je tudíž moudré, že se tu a tam u prezidenta objedná, prohodí pár vět a ukáže se coby normální politik z masa a kostí. To ale nestačí. Přesvědčit musí zejména voliče, nejlépe naživo ve dvojici s Olgou Richterovou, jejíž sociální cítění je snadno uvěřitelné. Především by však měl vytěžit zkušenosti a kompetence partnerů v koalici. Lídry Starostů a nezávislých Víta Rakušana, Jana Farského, Věrou Kovářovou či Petra Gazdíka nejde ani náhodou pasovat na nezkušené multikulturní fanatiky.

Budou-li společně vidět, slyšet a působit zároveň důvěryhodně i zábavně, mohou skutečně zvítězit. Rány musejí umět přijímat i dávat. Proto není od věci, že Piráti zaslali Babišovi předžalobní výzvu, aby se omluvil za šíření lží, podle nichž chtějí lidem zdaňovat přebytečné metry bytů a nastěhovat do domácností migranty.

Klíčovým prvkem všech kampaní však jsou emoce. Před Piráty se Starosty stojí úkol nejen nevzbuzovat ty negativní, ale přenášet na voliče emoce pozitivní. V této disciplíně ještě mají co dohánět.

Autor je politický analytik

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus