Tomáš Petříček předvedl neuvěřitelný kotrmelec před sjezdem ČSSD. Pod heslem „Již nikdy s ANO“ se mu podařilo ČSSD jen více rozklížit a byl posléze po právu odvolán z vlády.

Ministr zahraničí, dnes již odvolaný Tomáš Petříček, byl do vlády jmenován poté, co Jan Hamáček, předseda ČSSD, neprosadil u prezidenta Miloše Zemana svého kandidáta Miroslava Poche. Je popravdě šokující, když u Petříčka uvádí wikipedie: Vystudoval magisterský a doktorandský program oboru mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Obhájil zde disertační práci na téma „Perspektivy energetické bezpečnosti Evropské unie“. V průběhu studia absolvoval také pobyt na Université Libre de Bruxelles. S touto „kvalifikací“ je snadno pochopitelné, že Petříček nemá problém s plynovodem Nord Stream 2 do Německa, ale má problém s tím, aby Rosatom postavil Dukovany. Je to holt „odborník na energetickou bezpečnost“, že ano.

Pokud člen vlády a ministr zahraničí navíc svou kampaň za zvolení novým předsedou ČSSD vykopne tím, že s ANO již nikdy více, je to pozoruhodný politologický výkon. Petříček se projevil jako úplný politický amatér a dokázal vlastně jenom jedinou věc – podpořil hlubokou politickou krizi, v níž se ČSSD nachází. Není to jen ojedinělý výsledek nějakého průzkumu volebních preferencí jako před rokem. Nyní prakticky všechny agentury, které vydávají své výsledky šetření, referují o tom, že ČSSD je trvale pod hranicí volitelnosti, tj. pod 5 %.

Důvodem poklesu preferencí ČSSD je podobně jako u poklesu ANO virová pandemie. Trvá už příliš dlouho, voliči jsou doslova unaveni neustálým přílivem negativních zpráv a cesta k normálu se zdá být téměř nemožná. Ještě na podzim 2020 bylo vystupování Jana Hamáčka solidní, i jemu se však podařilo vyrobit pár kiksů a i on už dává příliš najevo ochotu naslouchat některým epidemiologům, zejména těm, kteří volají po co největších omezeních.

Prezident Miloš Zeman odvolal ministra zahraničí Tomáše Petříčka. „Potřebuji tým, který bude mluvit jedním hlasem,“ obhajuje to šéf ČSSD Jan Hamáček, který o Petříčkovo odvolání požádal a zatím povede vnitro i zahraničí. Než se Lubomír Zaorálek rozhodne, zda přejde z ministerstva kultury do čela ministerstva zahraničí. K tomu sám Petříček tvrdí, že jde o „politické rozhodnutí“ – jaký že to objev, že ano! Pokud si snad Petříček myslel, že úplně v klidu doklepe svou ministerskou anabázi poté, co na vládu naplival to nejhorší, další důkaz amatérismu.

Problém všech zavedených politických stran je úplně stejný. V jejich čele stojí lidé s nízkým nebo žádným charismatem, a nemají žádnou potuchu o tom, jak zlepšit postavení svých partají. Proto jsou ochotni uzavírat „široké koalice“ za cenu značných programových ústupků. Věří, že se tím problém „vyřeší“ a na ně nebude tolik vidět. Až budou Petr Fiala, Markéta Pekarová Adamová a Marian Jurečka v říjnu letošního roku vysvětlovat, proč nevyhráli, něco „vymyslí“. Udrží se ale v poslanecké sněmovně, což by samostatně v případě TOP 09 a KDU-ČSL jisté zdaleka nebylo. ČSSD má stejný problém, nemá ale s kým koalici uzavřít. Zamýšlená spolupráce se zelenými po porážce Petříčka padla a ČSSD zůstává sama, doslova jako „kůl v plotě“.

Nakonec se tedy požadavek prezidenta Miloše Zemana na odvolání Jana Blatného a Tomáše Petříčka z vlády realizoval. U Blatného to považuji za hrubou chybu Andreje Babiše, u Petříčka za správný krok. Zda to ČSSD pomůže přeskočit uzavírací kvorum pro vstup do sněmovny, je však nejisté.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz