Vyslechla jsem nedávno pořad, v němž vystupoval poslanec Jaroslav Foldyna, a ten mě tak naštval, že mi už několik dní nejde z hlavy. Pan Foldyna navrhuje, aby stát poskytoval příspěvek na čtyři děti, ale na ty další už ne. Že prý „nepřizpůsobiví“ občané plodí děti, ale pak se o ně nestarají a ukusují tak ze společného koláče jiným – zřejmě těm „přizpůsobivým“. „Nepřizpůsobiví,“ pravil pan poslanec, „daňovými poplatníky nikdy nebudou, protože žijí jen ze sociálních dávek, jejich vzdělání končí v šesté nebo sedmé třídě a jsou klienty úřadů práce a sociálních úřadů.“

Hm. Podle něj by stát měl raději peníze, které na příspěvcích ušetří, vložit do výchovy dětí. Což o to, stát by jistě měl vkládat co možná hodně do vzdělávání a školní výchovy, ale představa, že by si nějaká dvojice pořizovala další dítě proto, aby získala nějakých šest stovek měsíčně, mě ohromila. Shodou okolností mám sama pět dětí (dávno dospělých) a znám řadu rodin, které mají taky pět a víc dětí, takže docela dobře vím, že děti nepotřebují jen péči a lásku, ale i spoustu věcí, které se těžko dají opatřit jinak než za peníze. Například dost často nové boty.

Nepřišlo mi to vůbec směšné, ale spíš sprosté: pan poslanec zjevně soudí, že čtyři děti stačí, kdo jich má víc, vyřazuje se tím z ukázněného šiku „přizpůsobivých“. Kromě toho mě pobouřilo pokrytectví, s jakým se používá (nejen v tomto případě) slovo „nepřizpůsobiví“. Nepochybuji o tom, že se tím v drtivé většině míní Romové, což ovšem dotyčný neřekne naplno, aby nebyl obviněn z rasismu. Je to pokrytectví jak vyšité.

Možná to nestojí za tolik slov, velmi pochybuji, že by rozhodnutí „čtyři děti a dost“ mohlo být přijato, přece jen snad v parlamentu sedí dost soudnějších lidí, než je poslanec Foldyna, ale jak říkám, nejde mi z hlavy, že někdo může něco takového navrhnout a obhajovat.

Další, co mi leží v hlavě, jsou stamiliony, které má zaplatit sociální demokracie bývalému advokátovi za to, že jí pomohl vysoudit Lidový dům. Vlastně jinak: za právní pomoc mu má zaplatit řádově méně, ty stamiliony jsou penále za to, že se soud vlekl neuvěřitelných šestnáct let. Je mi ČSSD v tom trochu líto, podle toho, co jsem si přečetla, je v tom ta strana trochu nevinně. Uzavřela nejspíš mizernou smlouvu, což chtěla vyřešit soudně, a bývalému advokátovi pak stačilo už jen protahovat a protahovat soudní řízení – a miliony naskakovaly. Soud je v tom nejspíš taky nevinně, ale obávám se, že něco není v pořádku s pravidly. Při představě, co všechno by se za ty peníze dalo pořídit, mě až jímá závrať. Vážně se s něčím takovým nedá nic udělat? Nemyslím v tomhle konkrétním případě, myslím do budoucna. Neměly by se ty úroky z prodlení třeba pozastavit na dobu trvání soudu? Ano, spravedlnost má zavázené oči, aby měřila všem stejně, ale neměli by doširoka otevřít oči ti, kdo rozhodují o pravidlech jejího uplatňování? A začít jednat?

LN, 15.4.2016