Dorazila k nám nová móda. Politické strany svolávají ideové konference a sepisují středně a dlouhodobé vize. Ve srovnání s interními velrybářskými závody nebo se vzájemným napadáním jde o kvalitativní posun. Přesto mají čerstvé partajní kratochvíle jak své světlé, tak stinné stránky.

Na ideových či programových konferencích, které čas od času občanští a sociální demokraté svolávají, se žádná ideová či programová diskuse nevede. Pouze se před televizními kamerami přednášejí prezentace týkající se různých věcných okruhů. Strany se - zvlášť před volbami - předvádějí jako semknuté, kompetentní a elegantní. Už před víkendovou konferencí ODS, na níž se ještě na poslední chvíli prodávala za tisícikorunu volná sedadla, si spousta straníků stěžovala na nemožnost vést nad střednědobým programem otevřenou debatu, klidně se i hádat a pak hlasovat. Partajní špičky namítaly, že v minulých měsících proběhla obdobná setkání v jednotlivých regionech. Jenže ouha - není nikdo, kdo by schválil konečné výstupy a znění programového textu. Členská základna byla opět pasována do role statistů. Na regionální půdě si řekla své, leč z výsledné programové kuchyně byla vykázána. Zato o efekty na setkání občanských demokratů nouze nebyla. Počínaje mraky umělého dýmu, ze kterých hned zkraje vystoupil Mirek Topolánek, přes honosné ohlašování řečníků až po čtecí zařízení na pódiu. Aby však publikum neusnulo, museli se vystupující náležitě snažit a vydolovat maximum ze svého hereckého umění.

Dodejme, že podobné výtky, jakými byli častováni lídři ODS, se v minulosti ozývaly i v sociální demokracii. Její letošní programová konference je plánována na polovinu března.

Obě velké strany také zájemcům připravily své vize. Občanskodemokratická směřuje k roku 2020, sociálnědemokratická k roku 2025. Rozdíl je ale nejen v časovém horizontu. ČSSD disponuje obsáhlým dlouhodobým i střednědobým programem, k jejichž aktualizaci došlo na počátku tisíciletí. Zejména dlouhodobý program je docela náročným teoretickým materiálem pro fajnšmekry. Nicméně sociální demokraté napříč Evropou si na programatice jaksepatří zakládají.

Sociálně demokratická Vize 2025 si pak může dovolit být nadstandardní prací, trochu programovou, trochu prognostickou a hodně vizionářskou. Můžeme ji mít třeba za atraktivní pohled do sociálně demokratické duše.

ODS zato nikdy moc upovídaná nebyla. Autorem jejího posledního střednědobého programu je už dávno exkomunikovaný Jozef Zieleniec. Mimochodem, hlavní autor dalšího zajímavého komplexního, byť předvolebně laděného programového spisku - Modré šance, Vlastimil Tlustý, je již také mimo řady ODS. Občanští demokraté zkrátka potřebovali svoji modrou vizi oprášit a nově interpretovat.

V médiích už zazněly stesky, že je tento text příliš stručný a nekonkrétní. Na brněnské konferenci se ale dočkal kontextuální omáčky, která pomohla zvýraznit občanskodemokratický pohled na svět, na svobodu, na stát, na veřejné služby či na evropskou perspektivu České republiky. Padly i konkrétní nápady, více či méně použitelné. Například záměr uzákonit povinnost odpovědného nakládání s veřejnými financemi je jako z jiné planety. Zato příklon ODS k institutu konstruktivní nedůvěry zaslouží pochvalu. Nejde o nic jiného než o povinnost parlamentní opozice mít v případě svržení vlády ihned po ruce alternativní vládní projekt. Tento ústavně-právní zlepšovák již od Němců převzala řada zemí, naposledy se jím nechali inspirovat v Polsku a Maďarsku.

Není nic snazšího než partajím vytýkat ukecanost, žonglování se slovy, verbální předvolební ohňostroje. Na druhou stranu, čím víc toho od nich máme černé na bílém, tím lépe se dá také číst mezi řádky a přemýšlet o jejich záměrech. To může být cenné jak pro zvídavé voliče, tak pro případné koaliční partnery.

Buďme proto vděčni za každé jejich programové, ideové či vizionářské vzepětí. Naopak podezřele působí ti, co v přímém kontaktu hýří květnatými a mámivými větami, ovšem na papíře mají pouze pár stránek programu, nebo dokonce jen deset patnáct výkřiků bez ladu a skladu a bez jakéhokoli zasazení do širších souvislostí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6