Paroubkovo vyjádření, že by „nedával práci lidem z jiných kultur“, se nesetkalo prakticky se žádným dramatickým odsouzením jinak až úzkostlivě starostlivých médií. Aktuálně.cz třeba píše, že „v tuto chvíli tento výrok sedí“. Autorka článku se odvolává na průzkum veřejného mínění z března letošního roku, kde se dvě třetiny dotazovaných vyjádřily, že „cizinci jsou problém“.

Těžko si představím, že by stejný výrok pronesený Topolánkem přijala média stejně. To by titulky médií zaplavily slogany o „rasistické ODS“ apod. Výrok Paroubka se nezrodil z ničeho nic. Růst nezaměstnanosti v Česku, který způsobila světová recese, přímo vybízí politiky k tomu, aby „jednali“. Je ovšem poněkud nefér, když se proti zaměstnávání cizinců staví předseda socialistů, strany, která jinak podporuje „multikulturální“ společnost. Jediným vysvětlením výroků Paroubka na adresu cizinců je tak předvolební klima a honba za hlasy, které by mohly jinak skončit u Dělnické strany Tomáše Vandase. Nadbíhání xenofobním náladám české společnosti ale nepřinese nic pozitivního.

Po sovětské invazi v roce 1968 odešli z tehdejšího Československa za svobodou desetitisíce lidí. Tito lidé, na které bylo možné pohlížet jako na lidi z jiné kultury a víry, byli většinou přátelsky přijati jak v západní Evropě, tak v USA či Austrálii. Tehdejší politické elity Západu se naštěstí pro naše emigranty nechovaly podle Paroubkova vyjádření.

Dříve se příchozí do nové komunity běžně snažil co nejrychleji zvládnout začlenění do nového prostředí. Přejal jazyk a pracoval na své asimilaci. To se s nástupem politiky „multikulturalismu“ změnilo. Hodnotou již není rychlost přizpůsobení nové společnosti, hodnotou má být to, co si člověk přináší ze své původní kultury. Pokud si uvědomíme, že Evropané se svou převážně křesťanskou kulturou mají nedostatečnou reprodukci a de facto již desítky let vymírají, na jejich místa přicházejí lidé z celého světa, z nichž zejména muslimové se sami neradi asimilují a naše politika „multikulturalismu“ jim velmi vyhovuje.

Podle mého názoru je problém imigrantů v Evropě i problémem rychlosti této migrace. Tím, že stará Evropa vymírá a nemá dostatek pracovní síly (to je paradox ve vztahu k současnému růstu nezaměstnanosti), na tato místa přicházejí imigranti. Jak se zrychluje vymírání evropské populace, tím rychlejší je i imigrace. Tyto nově příchozí skupiny vytvářejí kulturně uzavřené společenství. Při růstu nezaměstnanosti jsou většinou lidé z tohoto prostředí první mezi propuštěnými. I Česko tento problém řeší formou podpory těm, kteří se rozhodnou dobrovolně se vrátit do své vlasti. Pokud se v Evropě nějakým zázrakem nezačne rodit Evropanům více dětí, je zaměstnávání lidí z Paroubkových „jiných kultur“ nevyhnutelné. Řešení je pak známo například na případu amerických černochů. Je jím jednoznačně integrace imigrantů do společnosti s cílem dosáhnout toho, aby převzali naše způsoby a hodnoty. Těmto lidem se musí nabídnout životní úspěch. Je to jistě běh na dlouhou trať, ale jinou cestu nevidím.

Na Paroubkově výroku lze navíc plasticky dokumentovat lživost volební hesel ČSSD. Na jednom plakátu nám jakási blondýna vykládá o tom, že je „přeci správné chtít úspěch pro všechny“. Po Paroubkově expozé víme, že pro úplně všechny to neplatí!