V době, kdy politické strany jednají o vládním prohlášení, je nutné si znovu připomenout, že volební program není katalog požadavků na pětiletý plán.

Česká politika se v posledním desetiletí v některých směrech nenápadně vrátila do předlistopadové podoby. Pro totalitní režim byla typická představa, že vláda a parlament mají regulovat život občanů a že je mají usměrňovat a vychovávat prostřednictvím legislativních a administrativních opatření. Nedemokratičnost takového politického systému se odrážela v tom, že politická rozhodnutí nebrala ohled na zájmy a přání obyvatel.

V době, kdy politické strany jednají o vládním prohlášení, je nutné si znovu připomenout, že volební program není katalog požadavků na pětiletý plán. Praxe posledních let vypadá tak, že politikové se domnívají, že cokoli, co měli uvedeno ve volebním programu, mají právo uskutečnit. Z vládního prohlášení se stává přesný ekvivalent pětiletého plánu. Namísto skutečné politiky se jen odškrtávají položky plánu.

I komunistický režim potvrdil přírodní zákonitost, že budoucnost je nepředpověditelná a že plánování tohoto druhu likviduje nejen ekonomický růst, ale i svobodu.

Ještě v druhé polovině devadesátých let minulého století převládalo mezi politiky přesvědčení, že zastupitelská demokracie spočívá v tom, že politik, zejména poslanec či senátor, ale i ministr, má prvořadé poslání hájit zájmy voličů. Politikové brali komunikaci s občany vážně a opravdu komunikovali. Vláda si uvědomovala, že ze svého programu smí uskutečnit jenom to, o čem dokáže přesvědčit veřejnost.

Parlament si občané kdysi vybojovali jako nástroj sebeobrany proti vládní zvůli. Parlament v normální demokracii je protivládní instituce. Pokud se vláda pokusí o jakýkoli krok, se kterým občané nesouhlasí, pro který nedokáže získat veřejné mínění, je okamžitě odvolána. V některých zemích se má za to, že nestačí získat nadpoloviční většinu občanů, že je nutné usilovat o mnohem širší konsensus. Takové země se pak vyznačují mnohem větší identifikací občanů se státem, mnohem větší stabilitou a také zcela zákonitě mnohem větší prosperitou. Každé napětí a každý pocit nespravedlnosti nás něco stojí. Každá politická zvůle podkopává naší životní úroveň.

Za normálních okolností se považuje za zdravé, aby se ve volbách vyměnila jedna třetina zákonodárců. Zkušenosti a znalosti, jak funguje stát, se získávají pomalu a trvá to léta, než se ze zvoleného zákonodárce stane opravdový zástupce voličů, který rozumí tomu, jak funguje stát. Naše poslední volby vyměnily většinu poslanců. Máme extrémně nekompetentní parlament. V těchto dnech se rozhoduje o tom, zda nová vládní koalice bude respektovat vůli občanů, nebo zda se vydá cestou zvůle a plnění programového prohlášení bez ohledu na mínění lidí. Informace, které zatím pronikají do médií, nasvědčují tomu, že zvůle bude ještě větší, než jakou jsme zažili u Nečasovy vlády. O tom, že podstatou zastupitelské demokracie je zastupovat zájmy občanů proti vládě nezaznělo ani slovo. Žádná ze zúčastněných politických stran nenavrhla, že vláda neuskuteční opatření, se kterým veřejnost nesouhlasí. Zato se dohadují, aby vláda nesměla udělat opatření, se kterým nesouhlasí některá vládní politická strana. Parlament, který má být ochráncem našich zájmů proti vládě, se opět stává naším nepřítelem.