Hamletovská otázka trápí Piráty

Vstup Pirátů do vlády je zdánlivě samozřejmým krokem, dalo by se říci, že zadostiučiněním za trpělivou čtyřletou práci v opozici. Přesto by se měli vážné zamyslet, než ten krok učiní. Politováníhodná historie Pirátů v těchto volbách je všeobecně známá. Před volbami se domluvili jako silnější partner na koalici se Starosty a do společného volebního zisku přes 800 tisíc hlasů přispěli jejich voliči bezpochyby větším podílem.

Jenže stačilo pár tisíc kroužků v každém kraji a 33 poslaneckých mandátů připadlo Starostům, zatímco na Piráty zbyla ve sněmovně jen čtyři místa.

Za této situace Starostové slibují, že ztrátu Pirátům vyrovnají v ministerských postech, také strany partnerské koalice Spolu ujišťují, že jim výpadek poslaneckých mandátů u Pirátů nevadí. Jistě dostanou dvě, a kdo ví, možná i tři ministerská křesla. To všechno v situaci, kdy nová vládní koalice nebude čtyři pirátské hlasy potřebovat.

Není divu, že žádosti Pirátů o vlivné posty jsou odmítány jedna po druhé. Finance přece požaduje Občanská demokratická strana, na průmysl mají skvělého kandidáta Starostové. Spravedlnost je resort, na který nepříliš zkušený Pirát Jakub Michálek ještě nedorostl, školství má už také rezervováno někdo jiný.

Proto také nepřekvapí, když přemýšlivější členové Pirátské strany začali uvažovat, do jaké se vlastně dostali situace. Není totiž pochyb, že volby prohráli, protože přišli skoro o 20 dosavadních poslanců. A nezáleží na tom, že porážku utrpěli dosud nevídaným karambolem.

Někdy bývá i poražená strana přizvána do vládní koalice, ale to jen v případě, že jsou její hlasy nutně potřeba k parlamentní většině. Piráti ovšem dostanou vládní posty ze soucitu. Přitom se dávno ví, jak takové příběhy pro slabé strany končí. Ivan Bartoš a další představitelé Pirátů by se na to mohli zeptat Jana Hamáčka (ČSSD), který se do stejného dobrodružství pustil před čtyřmi lety.

Z pohledu politické praxe by bylo rozumné, kdyby Piráti za vládní posty poděkovali a popřáli ostatním úspěch, stáhli se do opozice a připravovali na další příležitost. Zjednodušeně se to dá shrnout: buď Bartošova strana půjde do vlády a záhy skončí, anebo ji čeká delší existence, příští čtyři roky ovšem v opozici.

Nutno samozřejmě připustit, že v životě i politice je hodně nahodilostí a že se nikdy nedá úplně jistě předpovědět, jaké důsledky bude mít jedno nebo druhé rozhodnutí. Proto je vždycky důležité, že se člověk rozhoduje opravdu svobodně a podle své vůle.

Třeba stojí za nějaké riziko realizovat představu, jak náčelník pirátů vystupuje z limuzíny s černou vlajkou před jedním z pražských paláců a přijímá hold od zástupu distingovaných ministerských úředníků.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy