Mimo jiné v něm dokonce připustil, že červnové parlamentní volby určily, aby vznikla vláda velké koalice ODS a ČSSD. Pochválil i to, jak dokázal 6 let spolupracovat s ODS na pražské radnici. Důvěřivci, kterých však za poslední tři měsíce vyjednávání o nové vládě značně ubylo, by tak měli opět začít věřit ve vznik stabilní české vlády na půdorysu ODS a ČSSD? Zdá se však, že i toto řešení Paroubek svým povolebním vyjednáváním zcela pohřbil.

Zopakujme si proto v krátkosti, jak se Paroubek ve funkci českého premiéra vyvíjel. Začal vskutku impozantním obviněním ODS z toho, že je horší než komunisti. Tvrdil, že Klausova éra, resp. malá a velká privatizace, byla největším rozkrádáním majetku od dob Bílé hory. Svého rivala Topolánka systematicky ponižoval. Před volbami se dokonce bavil tím, že "ČSSD Topolánek vyhovuje", neboť on, Paroubek, je na rozdíl od Topolánka "formát". Další Paroubkovy obraty po volbách máme snad ještě všichni v čerstvé paměti. Vypíchl bych snad jen to, že poté, co Paroubek "definitivně" ukončil jednání s ODS a začal mimoústavní jednání s Kalouskem o menšinové vládě tolerované komunisty, poslal údajně Topolánkovi dopis, v němž se o něm vyjádřil pochvalně, jaký že je to vlastně příjemný člověk. Dnes se nacházíme v období, kdy ČSSD nebude brát ODS telefony. Toto období má skončit dnem, kdy menšinová Topolánkova vláda předloží poslanecké sněmovně své programové prohlášení a požádá ji o důvěru. Pak tedy budou moci v případě, že Topolánkova vláda důvěru ve sněmovně nezíská, začít dle Paroubka "vážné rozhovory". Budou sice v té době na politickém obzoru velmi blízko komunální a senátní volby, a teprve po nich tedy může dle Paroubka nastat ideální chvíle pro vytvoření velké koalice. To pokládá Paroubek všechny české občany-voliče za zcela nesvéprávné osoby, které kandidáty ČSSD na podzim "hodí do urny" ještě "bez koalice", aby po inventuře případných volebních zisků a ztrát uzavřel s ODS "historický kompromis".

Neubírám nikomu, a to ani politikům, právo na změnu osobního postoje. Očekávám však, že tato změna bude jistou, v mezích daných lidskými měřítky, trvalou hodnotou. Paroubek se však naprosto zdiskreditoval tím, že jeho názorové změny nejsou výrazem jeho přesvědčení, ale pouhé politické kalkulace, jakási vnější slupka, kterou odvane každá, i sebemenší vlna společenského pohybu. Povrchnost, tato zásadní vlastnost Paroubka jako politika, ho nutí stále dohánět to, čemu se říká ne zcela přesně názory veřejnosti. Paroubek proto názor malé části české veřejnosti organizované v ČSSD sdělil americkému velvyslanci s tím, že si ČSSD nepřeje americkou základnu na českém území. Rád bych jen věděl, zda je vůbec možné u Paroubka zjistit, zda u něho existuje něco jako autentický vlastní názor.