Odhaduje se, že lidstvo dnes vygeneruje za dva dny více informací, než vzniklo v celé historii našeho druhu, a to až do roku 2003. Informacemi nejrůznějšího druhu jsme skutečně přesyceni, je téměř nemožné se od nich odstřihnout, stávají se rovněž tou nejcennější komoditou a dopad tohoto nárůstu je znát v mnoha oblastech života jednotlivce a společnosti. Jednou z těchto oblastí je i úvaha nad odpovědností politiků za jejich rozhodování, které následně může ohrozit budoucnost mnoha lidí či samotného státu.

Do jaké míry může jednotlivec mít přehled ve svém oboru působení? Dostali jsme se do situace, kdy je generováno takové množství informací, že např. ministr či ředitel velké firmy či obchodního řetězce prostě objektivně nemůže obsáhnout veškeré dění v oblasti, za kterou je zodpovědný. Samozřejmě funkce manažerská a politická není zcela shodná, nicméně její charakter je v podstatě stejný – správa určité přidělené oblasti k jejímu prospěchu a rozkvětu. Co když je však oblast natolik rozsáhlá, že prostě není možné na vše dohlížet? Můžete být potrestán za něco, na co fakticky nemáte vliv či o tom dokonce nevíte?

Typickým příkladem je případ bývalé ministryně obrany Parkanové. Nesetkal jsem se s názorem, že by tato žena záměrně jednala v rozporu se zákonem z důvodů vlastního obohacení. Nikdo si nemyslí, že je paní Parkanová nějaká podvodnice, která se snažila okrádat stát. Nicméně je obviněna. Je odpovědná za svůj resort, za rozhodnutí, které padlo a paní ministryně, při vší úctě, nevěděla, která bije. Nevěděla a je to celkem pochopitelné, samotná kauza CASA je natolik obsáhlá, že Vlasta Parkanová musela nutně spoléhat na lidi, kteří jí zprostředkují validní informace k dané problematice. Tento výběr se jí evidentně nepodařil, za něj je odpovědná. Nese tzv. politickou odpovědnost, stejnou, jakou nesl bývalý ministr Drábek za pana Šišku, jako premiér Nečas za paní Nagyovou (i když toto není případ nedostatku informací).

Pokud si politik špatně zvolí okruh lidí, kteří mu budou dodávat informace, budou mu poskytovat určité síto informací, oddělovat podstatné od nepodstatných, je to jeho chyba a nese za ni odpovědnost - politickou odpovědnost. Za svůj přešlap bude potrestán buď přímo svou stranou, která ho vyzve k opuštění funkce, případně až svými voliči, kteří mu následně ve volbách odepřou právo spravovat věci veřejné. Pokud by zde však měla nastoupit odpovědnost další, trestní, je to velmi ošemetná věc, kterou dle mého názoru nelze užít.

Hlavním úkolem politika je činit rozhodnutí na základě informací, které mu dodají jeho úředníci. Tato rozhodnutí jsou jeho denním chlebem. Úředníci nastíní problém, způsoby jeho řešení, politik rozhodne a úředníci splní příkazy. Jak většinou končí politická kariéra aspoň u nás? Politik udělá špatné rozhodnutí. Je to nevyhnutelné a naprosto drtivá většina politiků na to dojede. Je to špatné rozhodnutí - například stát se tzv. přeběhlíkem, ulít si někde bokem státní peníze a také, jako v kauze Parkanová, udělat špatné manažerské rozhodnutí.

Politická rozhodnutí nejsou v zásadě rozhodnutím mezi dobrým a špatným, jde o rozhodnutí v rámci určitého hodnotového rámce, volebního programu apod. Politik si dle něj vybírá způsob řešení určitého problému. Žádný politik přece nechce záměrně rozhodnou špatně, udělat chybu, aby pak následně musel skončit. Pokud připustíme trestní odpovědnost za tato manažerská rozhodnutí politiků, je to pokrytecké řešení, není v silách ministra vědět o všem, co se šustne na jeho ministerstvu, a v současné době přetlaku informací buď můžeme být pokrytci a tvrdit, že to možné je, anebo musíme přiznat, že politik je také jenom člověk s určitou omezenou mentální kapacitou, který sám mnoho nezvládne a musí si vybrat okruh lidí, kteří mu pomohou. Pokud někdo v tomto okruhu jedná v rozporu se zákonem, musí být po zásluze potrestán instituty trestního práva, těmito instituty však nemůže být potrestán politik, ten má svou odpovědnost politickou, výše uvedenou. Dělat z něj zločince jen proto, že lidově řečeno vsadil na špatného koně, je hloupost.

Tato hloupost může být velmi líbivá, každý chce potrestat ty prohnilé politiky, kteří okrádají nebohé občasný, mnohý demagog jistě na podobnou strunu rád zahraje. Nicméně pokud by mu to vyšlo a tato odpovědnost se skutečně stala trestně postižitelnou, okruh kandidátů ochotných toto riziko podstoupit a stát se ministrem jistě povážlivě prořídne. Věznice se také začnou pomalu, ale jistě plnit politiky pykajícími za chyby podřízených.

Ale možná to vidím příliš černě, po zavření všech politiků mohou na jejich místa nastoupit úřednické vlády a takový způsob řízení státu Češi vyloženě milují.