Pár slov o vlastizradě, o omezování osobní svobody, vnucování dogmat i terorizování občanů v zájmu "vyššího dobra" mne napadá vždy, když slyším, že se dává dohromady další parta "spasitelů", která chce jednou zbavit svéprávnosti, jindy obvinit z vlastizrady prezidenta vlastní země a zadupat, znemožnit, zničit každého, kdo je jiného názoru a měl odvahu to veřejně hlásat.

Šokuje mne neskutečná drzost těchto lidí, kteří se kdykoliv pasují na soudce, psychiatry, vševědy a možná i žalářníky či katy, bylo-li by jim to umožněno. Naprosto šílené je, když se takoví najdou mezi poslanci či senátory, u nichž bych přece jen předpokládal elementární znalosti ústavy a právního řádu.

Často se v těchto partách objevují opakovaně stejná jména. Jména těch, kteří se jinak tváří jako hodní strýčkové, myslí to s námi všemi dobře a mají plná ústa demokracie a lidských práv, což jim však naprosto nebrání upírat ostatním občanům základní svobody.

A teď oklikou k té vlastizradě a dalším hrdelním zločinům.

Lidská společenství se nějak vyvíjela od rodiny jako základního článku k širším společenstvím, jejichž smyslem bylo zajištění a ochrana společných zájmů. Tento vývoj byl, řekl bych, ukončen vznikem států, které sice v různých dobách měnily názvy i způsoby vládnutí, ale uchovávaly společnou kulturu, tradice, zvyky, většinou i jazyk. A jejich občané k nim měli a mnozí i dnes mají i citový vztah. Tomu se říká vlast. Vlast, za jejíž existenci, suverenitu, svobodu byli občané vlastenci vždy ochotni i nasazovat život, což opět obnovuje a posiluje pocit sounáležitosti.

Nemohu si odpustit citaci Jana Wericha: "..seďte klidně na židli a čtěte Bibli, tam to všecko je."

Ono to tam opravdu je.

Přirozený vývoj byl samozřejmě neustále narušován. Tu přírodní katastrofou velkého rozsahu, tu globálními změnami klimatu, ale zejména a nejčastěji touhou některých jedinců a skupin po moci.

Ovládnout jiné, ovládnout svět, vytvářet mocné říše (z nesourodých prvků, podmaněním si vlastí jiných lidí, což se vždy nakonec vymstí). Důsledkem byly války, války, války. Patrně za posledních několik tisíc let nebylo dne, kdy by se na některém místě planety neválčilo. Války za vytvoření říší, za rozšíření říší, za udržení říší, za obhájení samostatnosti států, za rozbití říší. Říše tisíce let vznikaly a zanikaly, čím blíže dnešku, tím rychleji. A mocichtiví se poučili. K vytváření říší používají skrytější, naoko méně násilné metody. Tou poslední prosazovanou se vší brutalitou byla ta Hittlerova tisíciletá. Už i ta Stalinova sovětská se do Evropy šířila daleko méně násilně (násilí přišlo až potom).

Jistě lze spáchat vlastizradu. Zejména, je-li vlast ohrožena zvnějšku, obvykle někým, kdo chce vytvářet říši. Přispět svým jednáním k tomu, aby vlast podlehla cizí mocnosti. Aby ztratila suverenitu. Tyhle zrady se páchají pro osobní prospěch. Zrádce se stává privilegovaným slouhou cizí moci.

Přesně toho se dopustilo komunistické vedení po roce 1948 a znovu v roce 1968. Nikdo ze strůjců hanebného vydání naší vlasti do područí Sovětského svazu nebyl nikdy potrestán. (Úmyslně vynechávám komentář k vydání vlasti nacistickému Německu, to je dle mého názoru o něčem jiném.)

Nastala však situace, kdy parta samozvaných "soudců" obviňuje prezidenta této země z vlastizrady za to, že využil svého ústavního práva a vyhlásil amnestii.

Je to obzvláště pikantní v době, kdy naše vlast v tichosti ztrácí suverenitu a pan prezident je jedním z mála špičkových politiků, který se tomu vždy snažil zabránit. Zabránit ztrátě suverenity naší vlasti ve prospěch další uměle vytvářené říše.

Vše prostě nasvědčuje tomu, že skuteční vlastizrádci se neštítí žádného způsobu, jak odstranit každého, kdo jim stojí v cestě. V cestě ke "šťastným zítřkům", ale to už jsme přece zažili a víme, jak to dopadlo.

Děsí mne nesnášenlivost a agresivita všech těchto "bojovníků za lepší zítřky", kteří se nám stále snaží něco vnutit, nařídit nebo zakázat.

Zelení teroristé nám budou nařizovat, čím a po čem smíme jezdit, co a kde smíme ještě vyrábět, čím topit, kam smíme vstoupit my a kam jenom oni "osvícení"... a kůrovec.

EU nám již dnes diktuje, kolik smíme produkovat brambor, mléka, cukrovky atd. atd., čím smíme svítit, z čeho vyrábět elektřinu a zejména kolik musíme povinně přispět na ty, kteří již vše prošustrovali.

Také prostřednictvím EU přispíváme "hodným" palestinským teroristům a jsme káráni za přílišné sympatie projevované "zlým" Izraelcům, kteří se pořád ne a ne nechat vyvraždit.

Jsme rovněž povinováni bojovat proti globálnímu oteplování, které sice zřejmě neexistuje, ale co kdyby. Uhlíkové odpustky, to je přece báječný kšeft, který potřebuje ideologickou oporu.

Myslím, že většina z těch cca 75 % hlasujících v referendu pro vstup do EU pro tohle nehlasovala.

A tak nám příkazů a zákazů přibývá měrou vrchovatou. Stejnou měrou ubývá skutečných lidských svobod. Prezident, který plní svůj prezidentský slib, je vlastizrádci obviňován z vlastizrady. Váhaví politici se raději (až na pár statečných) neodhodlají vyjádřit. Vědí, že je to špína, ale loajální slouha se nemá špatně a plní jen příkazy a směrnice a vlastizradu nepřipravoval, on se jí jen nesnažil zabránit..

Tož..... za kecy se ještě nezavírá – zatím ještě ne.