Poslankyni Gabriele Peckové „děkuje“ soudruh odpadlík či přeběhlík Stanislav Huml na svých blogerských stránkách. Petr Gazdík, předseda poslaneckého klubu TOP 09, se dokonce za slova poslankyně Peckové "omlouvá". Popravdě řečeno, za co? Sám se již nezadržitelně blížím věku, kdy bych měl odejít do důchodu. V logice našich neobolševiků z ČSSD a KSČM a přeběhlíka Humla bych se tedy měl radovat z toho, že na nás, starší a staré obyvatele, naši levičáci "myslí". A přesto se neraduji.

Krátce po pádu bolševismu jsem se rozhodl spořit si na penzijní připojištění. Dnes mám něco naspořeno a stále ještě spořím. Pracuji a podporuji svou rodinu, zejména děti. Moje matka, která je zaplať Pán Bůh stále ještě duševně čilá i ve svém pokročilém věku, se svým důchodem docela obstojně vyjde a může počítat i s mou pomocí. Navíc když může, ráda přispěje svým vnoučatům. Přesně chápe slova paní poslankyně Peckové o tom, že v časech ne zcela příznivých se musí každý člověk ve společnosti bez ohledu na svůj věk podílet na řešení. Právě průběžný důchodový systém, který je u nás základem důchodů, je navíc hlavním "viníkem" situace, že na důchodovém účtu státu se vrší deficit. Pokud bychom dnes chtěli odstranit tento deficit bez změny systému, museli bychom zvýšit odvody na sociální zabezpečení řádově o několik miliard ročně. To by bylo možné udělat pouze tak, že bychom buď zdražili cenu práce (vyšší odvody by platil zaměstnavatel), nebo zvýšili částku placenou zaměstnanci (lidově "zvýšili bychom daně"). A je nanejvýš nutné připomenout, že zvýšení ceny práce by se promítlo do vyšší inflace a právě to plánuje udělat česká levice po převzetí moci ve státě. A vedlejším důsledkem by byla vyšší nezaměstnanost jako reakce firem na vyšší náklady.

Česká pravice prosazováním dalšího pilíře důchodové reformy v penzijních fondech, navrhuje, aby si ten, kdo se ve stáří nechce spoléhat na nízký důchod z průběžného systému, dobrovolně spořil - či-li přeloženo do srozumitelné češtiny - dobrovolně si zvýšil daně. I když by si člověk nechtěl spořit v tomto druhém pilíři důchodového zabezpečení, má možnost spořit dalšími bankovními produkty a dnes i investicí do státních dluhopisů. Takový systém, kdy si lidé uvědomují a uvědomovali, že spoléhat se ve stáří pouze na důchod, byla pitomost už za socialismu, a proto si spořili na vkladní knížky, je životaschopný.

Paní poslankyně Gabriela Pecková tak řekla to, čemu rozumí každý člověk, který věří ve svobodu a tomu, že je každý svého životního štěstí strůjcem. Za toto vyjádření se, pane Gazdíku, není třeba vůbec omlouvat. Omlouvá se snad soudruh přítel Bohuslav Sobotka za výroky poslanců ČSSD, kteří ženou českou společnost opět do náruče kolektivismu a socialismu? Omlouvá se snad soudruh Vojtěch Filip za výroky svých neostalinistů jako soudružky Semelové, která otevřeně a nepokrytě velebí stalinismus a třídní boj? A jestliže levičáky ovládaná média a různí politologové vykládají cosi o korektnosti a neobolševismus české levice jim nevadí, právě v takovém prostředí je nutné být nekompromisní a neustále demonstrovat, že česká levice je absolutně nekompetentní k řešení všech hlavních problémů, které dnes Česko a vlastně celou Evropu sužují. Pravdu má náš prezident, pokud říká, že dnes Evropa stojí před podobným úkolem jako východní část Evropy po pádu komunismu. Buď bude stále nadřazovat líbivou volební politiku v zájmu "kontinuity", nebo se opravdu pustí do boje za konkurenceschopnost Evropy a přijme pravidlo, že se peníze vyplácejí pouze za práci.