Nový kandidát na ministra průmyslu Jozef Síkela musel uklidnit investory poté, co dosavadní čekatel Věslav Michalik (STAN) rezignoval kvůli nepořádku v rodinných financích. Manažer a bankéř Síkela má za sebou dvacetiletou kariéru ve významné středoevropské finanční skupině Erste, v níž postoupil až do představenstva, tedy nejvyššího správního orgánu. V pořádku, může si investor odškrtnout další položku a dál se o něj nezajímat. Z pohledu komentátorů už je tomu jinak.

Samozřejmě mnohé komentátory napadne, že na klíčovém politicko-ekonomickém postu budeme mít po Andreji Babišovi (ANO) zase slovenského manažera. Jistě nejde o primitivní xenofobii, jenže vstup manažera z jiného společenského prostředí do vrcholné politiky s sebou dost často přináší rozměr populismu, jak kromě jmenovaného Babiše svědčí například Vít Bárta (Věci veřejné).

Vedle nesporných organizačních schopností s sebou takoví manažeři zároveň nesou podezření ze střetu zájmů, kterému svého času čelil Aleš Řebíček (ODS), pak právě Babiš a naposledy jmenovaný Věslav Michalik.

Nepochybně je bezpečnější nominovat někoho, kdo už má za sebou pár let v tuzemské vrcholné politice. Nad všemi připomínkami toho druhu lze ovšem mávnout rukou, jako nad nimi už mávl premiér Petr Fiala (ODS).

Větší pochybnost vzbudil nově nominovaný ministr Síkela sám, když oznámil, že z Česka vyrobí středoevropského tygra. Jako marketing to je dobré, otázka však zní, co tím vlastně myslel, kromě dávno vyprázdněné floskule o nových technologiích.

Ve skutečnosti totiž Česko nepotřebuje, aby z něj někdo dělal tygra. Nedávno upozornil Financial Times, že Češi jsou lídrem největšího ekonomického úspěchu posledních desetiletí. Kromě středovýchodní Evropy nerostl žádný jiný region na světě v uplynulých třiceti letech tak vytrvale, bez opravdu vážných krizí.

Na jeho čele stál od začátku ten nejvyspělejší stát, tedy Česko, zpočátku ještě se Slovinskem, v poslední době už bez konkurence. Tajemstvím úspěchu je kvalifikovaná pracovní síla, která se dokáže uplatnit v průmyslovém sektoru.

Po ministrovi se tedy nežádá nic jiného než udržet dosavadní pozici. Ani tak nejde o úspěšný přechod k ekologickému hospodářství, které v zásadě nežádá významnou změnu kvalifikace.

Spíše je třeba překonat důsledky pandemické krize, která právě na průmyslové státy dolehla nejvíc porušením globálních obchodních vztahů. Ani v tomto případě nejde o bezvýznamný úkol a jeho zvládnutí vyžaduje schopného člověka. Dotyčnému by ovšem mělo být jasno, co se po něm vyžaduje.

Být tygrem nepotřebuje ekonomika, která si takovou roli nepozorovaně osvojila už v uplynulých desetiletích.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy