Pozorně jsem sledoval rezignační show dvojice politických pučistů Hašek-Tejc. Pak jsem si jejich prohlášení podrobně prostudoval. Nezbývá mi než konstatovat: nic nepochopili.

Je mi jich vlastně líto, nejvíc Haška. Otevřeně lhal o schůzce v Lánech tehdy a nepřímo lže i dnes. Kdysi se hovořilo o tajence: had na tři (Lux – blahé paměti, chce se dodat). Dnes můžeme nabídnout jinou tajenku: had na pět.

"Na setkání levicových politiků s levicovým prezidentem nevidíme nic špatného," čteme v prohlášení odcházejících spiklenců. V obecné rovině mají pravdu. Asi jako když řekneme: ve vlastnictví kuchyňského nože nevidíme nic špatného. Jistě. Špatné je, když tento nůž vrazíme bližnímu do zad. A o to zde v principu šlo.

Jednalo se o klasický politický puč. A jako při každém puči, i zde může být pouze jeden vítěz. Buď pučisté, nebo ten, proti němuž je puč veden.

Připomeňme nejznámější z nekonečné řady převratů v Jižní Americe: Chile 1973. Kdyby se větší část armády postavila za Allendeho proti Pinochetovi a jeho akce proti marxistickému režimu se nezdařila, co by následovalo? Generál by skončil před soudem a možná i před popravčí četou. Pinochetův puč byl nicméně úspěšný (nechme teď stranou, zda bohudík či bohužel) a kdyby Allende nezahynul v prezidentském paláci, dopadl by nejspíš podobně (soud, vězení, poprava, v lepším případě emigrace).

Ekvivalentně v ČSSD. Kdyby Sobotka vyslyšel výzvu k odstoupení a odešel, vyhráli by pučisté – a jejich vůdce Hašek by mohl být ministerským předsedou. Sobotka však spiknutí proti své osobě ustál – a jsou to tedy pučisté, kdo musí jít.

Tak to prostě je, i puče mají svá pravidla. To si ale měli strůjci toho protisobotkovského uvědomit před tím, než do toho (a za prezidentem) šli. Všechno ostatní, včetně jejich pátečního (8/11) vyjádření, jsou jenom slova.

Jako frajeři by mohli být vnímáni pouze tehdy, kdyby přiznali pravdu a řekli: odcházíme proto, že jsme mocenský boj uvnitř partaje prohráli. A mohli si odpustit žvásty o jejich příspěvku k reflexi volebního výsledku. Je to lež jako věž, neboť týž Hašek po zveřejnění téhož volebního výsledku nejenže se k žádné osobní sebereflexi tohoto typu v dané chvíli nechystal, ale po zádech předsedy Sobotky se dral na místo muže č. 1 v ČSSD.

Hanebnější formu farizejství aby člověk pohledal.