Že je soudruh Petříček ještě horší ministr zahraničního nevměšování než Jeho Jasnost kníže Karel, to je nepopiratelný fakt. Je to svým vzděláním a profesní kariérou typický eurosvazák, který vůči dalším členům V4 jen těžko potlačuje svůj odpor k disentu v EU, odpor k pokusu o hájení určité normality, a to nejen v odporném pokusu o zamoření Evropy agresivními imigranty.

Jeho existence na tomto postu je výrazem slabosti Andreje Babiše, který je s trpasličí, zčásti marxistickou sociální demokracií v trvalém klinči. Oni se nenávidí, ale potřebují, pro určitou již trvalou křeč se pustit ne a nemohou, protože premiér se bojí sparringpartnera odstrčit a zjednat si pořádek.

Andreji Babišovi, kterého určitě nemůžu považovat za nejhoršího premiéra v historii jako mnozí (proboha, v čem byli lepší třeba Vladimír Iljič Špidla, Jiří Sexy mozek Paroubek, Stanislav Koloťuk Gross, Mirek Dalík Topolánek, Petr Nagy Nečas anebo absolutně submisivní Bohuslav Dérfréndz Sobotka, bych si nechal někým opravdu rád vysvětlit), však může tato situace paradoxně vyhovovat. Za zhůvěřilosti Petříčka se omlouvat nemusí, ale může po svojsku, jak to umí jenom on, na něj ukazovat prstem jako na viníka. Navíc je trvalou otázkou, za co chce Andrej Babiš vyhandlovat to, co nikdy z rukou nepustí, a to jsou dotace a balík v záchranném fondu, což je jediná hodnota, na které dnes očividně celá EU stojí. Nebo jinak, EU nestojí pohříchu na ničem jiném a dotace používá k vydírání jednotlivých členů. Když se nechají.

Takže příchylnost Petříčkova k bruselským „elitám“ je paradoxně něco, co vlastně premiérovi ČR může vyhovovat, zatímco může hrát naoko zlého muže. A jde jen o to, zda nás prodá za absolutní rozvolnění a sjednocení azylové politiky, kterou před sebou tlačí Anděla Merkel a uchopení této politiky Evropskou komisí a zbavení nás této výsostné agendy. Jestli vyhandluje tuto zásadní kvalitu, která nás chrání před přílivem cizorodého prvku vedoucího na Západě už k jeho očividnému zdeptání a ničení, za pofidérní pomíjivou kvalitu špinavých dotačních či záchranných peněz, kde řetěz korupce kolem nich začíná už v Bruseli a pokračuje s jejich tokem dál do národních států tu více, tu méně, ale vždy přítomná. O nic menšího nejde.

Měli bychom být hodně pozorní a určitě nervózní. Tanečky kolem půl biliónu v našem eráru nejsou nic proti tomu, co se na nás může sesypat v příštích letech. Kdo to nechce vidět nebo tomu nevěří, se bude ještě divit. Nejsem rád špatným prorokem, ale debaty v parlamentu kolem deficitu jsou proti tomuto nebezpečí obyčejnou konverzací. Jde totiž o to, jestli za to naše bílé životy stojí. Já říkám, že ano.